Hudební revue potěší novým aranžmá Ježkových písní

Městská divadla pražská si z loňského Grand Festivalu smíchu odvezla dvě ceny za komedii Listopad. Do soutěžní části pardubického festivalu byla jejich inscenace vybrána i letos – diváky i poroty se pražští herci snažili zaujmout hudební koláží na téma Osvobozené divadlo s názvem V+W Revue.

V loňském roce uplynulo 110 let od narození Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Divadlo ABC, které je jednou ze scén Městských divadel pražských, sídlí v paláci U Nováků, kde po většinu své existence sídlilo i Osvobozené divadlo. Proto se tam rozhodli vzdát hold slavné autorské dvojici.

Nesmrtelné písně

Nabízela se pochopitelně cesta uvést na jeviště některou z her, které Voskovec s Werichem napsali. Jejich texty jsou však hodně ukotvené v době, v níž vznikly, a tak se umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků rozhodli vytvořit vlastní hudební revue. Ta má diváky zábavnou formou seznámit s historií Osvobozeného divadla, ale hlavně v novém aranžmá předvést nesmrtelné písně skladatele Jaroslava Ježka.

Oba tvůrci mají s podobným přístupem dostatek zkušeností. Festivaloví diváci si možná vzpomenou na jejich hru Bedřich Smetana: The Greatest Hits, kde se pokusili nově interpretovat Smetanovy opery. Tato inscenace měla ovšem tu výhodu, že využívala princip divadla na divadle a dostala tím pevný rámec.

V+W Revue je, jak napovídá název, rozvolněnou hudební revuí, což koresponduje s divadelním tvarem, který svým kusům dávali i Voskovec a Werich.

Bohužel především v první polovině je znát jistá bezradnost tvůrců s činoherní složkou inscenace. Vtipné výstupy nejsou vtipné a pouze mechanicky vyplňují čas k dalšímu hudebnímu intermezzu. Nelze si nevšimnout i jisté didaktičnosti ve snaze ozřejmit divákům společenské a politické podhoubí, ve kterém Osvobozené divadlo vzniklo. To se začíná částečně měnit až po poloimprovizované forbíně a druhá polovina už přináší podstatně zábavnější podívanou. Přesto by většině činoherních výstupů krácení spíše pomohlo.

Hlavní devízou celého kusu tak jsou nové aranže starých známých písní, s nimiž si autor hudebního nastudování Jiří Janouch opravdu vyhrál. Je to originální, vtipné a dobře to zní. Herci Městských divadel pražských jsou pro podobný typ produkce velmi dobře disponováni – pěkně zpívají, tančí a ovládají i hru na rozličné hudební nástroje.

V+W Revue přináší na festival žánrově trochu jinou podívanou než ostatní kusy a doplňuje tak pestrou mozaiku.