Výstava známého českého malíře Zdeňka Buriana, která je v současné době k vidění ve Východočeské galerii (VČG) v Domě U Jonáše, láká nejen milovníky umění, ale i návštěvníky, kteří s ním přišli do styku při čtení knih například od Jacka Londona, Karla Maye, Eduarda Štorcha či v neposlední řadě třeba Julese Verna.

Dům U Jonáše na Pernštýnském náměstí hostil české malířské velikány i v minulosti. Kromě Buriana zde byla před několika lety vystavena například díla Josefa Lady. Pojistná částka u zasněžených kostelíků v Hrusicích, vodníka na vrbě či slavného černého kocoura se vyšplhala na  miliony korun.

Pomyslný primát však ve Východočeské galerii drží podle našich informací Josef Čapek. „To byla asi nejcennější výstava, co se týče financí, která zde kdy byla instalována," potvrdili našemu Deníku pracovníci galerie.

Zrzavý, Špála, Filla, Čapek, Lada…

A právě Východočeská galerie, která má své prostory kromě Domu U Jonáše také na místním zámku, se může pyšnit i obrazy ze svých vlastních sbírek. A že se má čím chlubit! Ve sbírce, která čítá díla nejrůznějších umělců, jsou takové veličiny, jako Václav Špála, Jan Zrzavý, Josef Čapek, Jiří Trnka, Josef Lada a v neposlední řadě třeba Emil Filla. Všechny zmíněné malíře momentálně Východočeská galerie vystavuje ve svých prostorách na zámku.

Od roku 1989 galerie postupně získala 1413 děl. Za ně celkově zaplatila více než osm a půl milionu korun. Současná cena všech těchto exponátů, které Východočeská galerie vlastní, je však výrazně vyšší. Odhadována je na stovky milionů korun! „Například, kdybychom nyní chtěli získat dílo od Karla Malicha a Zdeňka Sýkory, vynaložili bychom obdobnou částku. Tedy, pokud by bylo dílo na trhu dostupné, je zhodnocení původní investice v případě objektu od Karla Malicha více než stonásobné a prostředky vložené do nákupu obrazu Zdeňka Sýkory byly zhodnoceny minimálně šedesátkrát.  Díla klasiků českého umění, jakým je například Emil Filla, byla získávána před rokem 1989 a jejich současná cena na trhu je mnohem vyšší než u předchozích děl,"  uvedla pro Deník ředitelka Východočeské galerie Hana Řeháková.
Vystavené skvosty musí být pochopitelně pečlivě chráněny nejen před možnými zloději, ale také před poškozením například nevhodnou teplotou či silným světelným zářením.

„Ve výstavních prostorách musí být konstantní teplota 18 stupňů Celsia a vlhkost 55 procent. Rovněž zde musí být omezené osvětlení," vysvětlila nám historička umění Marcela Chmelařová. Podle ní je Východočeská galerie bez problémů schopna tyto podmínky dodržovat.
Výstavní síně jak na zámku, tak v Domě U Jonáše jsou rovněž zabezpečeny nejmodernější technikou. Nechybí zde teplotní čidla či snímače pohybu. Vše je pochopitelně pod kamerami, které prostory monitorují z několika úhlů.

Je-li v galerijních prostorách na zámku  či v Domě U Jonáše vystavován nějaký obzvlášť „drahý" malíř, jehož díla sem mnohdy proudí na zápůjčku ze soukromých sbírek, nejde jen o to, jak se o něj galerie dovede postarat ve výstavních prostorách.

„Ještě než díla vůbec vystavíme, musíme splnit přísná bezpečnostní nařízení, která si majitelé stanovují. Samostatnou kapitolou je například transport takových děl. Často využíváme i klimatizované vozy. Rovněž balení obrazů při transportu vyžaduje dodržování přísných mezinárodních kritérií," popsala nám náročné přípravy každé výstavy Hana Řeháková.

Poslední večeře Páně tady nebude

Přestože pardubická galerie už předvedla návštěvníkům desítky a stovky velmi cenných obrazů, ty největší světové skvosty sem zřejmě nikdy nezavítají. Van Goghova Slunečnice, Da Vinciho Poslední večeře Páně či Mona Lisa nebo třeba Picassova díla zůstanou pro pardubickou galerii a potažmo i veřejnost nedostupná. „Pokud by již ty obrazy tady byly, tak by nebyl problém s tím je zde vystavovat. Zařízeni na to jsme. Je ovšem téměř nemyslitelné, že zde kdy budou. Už kvůli tomu, že každý z těchto skvostů má svoje místo, ať už je to pařížský Louvre či třeba milánský refektář konventu Santa Maria delle Grazie. Pokud by se někdy tato nebo obdobná díla k nám do republiky přeci jen dostala, vystavena by byla jistě v Národní galerii a ne u nás," je si vědoma ředitelka Východočeské galerie.

Jedním z mnoha důvodů, proč sem slavné obrazy nezavítají, jsou však také astronomické pojistné částky, na které by musely být obrazy pojištěny. Podle jedné tuzemské pojišťovny by se čistě teoreticky muselo na pojistce obrazu Mony Lisy podílet hned několik pojišťoven najednou. Celková pojistná částka by se prý totiž pohybovala kolem třinácti miliard korun…