S pomocí zeleného plátna ho promění na to pražské, Václavské, a to jak v srpnu 1968, tak o rok později, kdy zde zahyne Jan Palach.

Právě tento student a jeho pohled je středobodem filmu. Jednu z hlavních myšlenek vznikajícího snímku režisér Robert Sedláček pro Deník popsal: „On bloudí. Bloudí a pozoruje. Jeden z filmů, který mi pojmenoval druhou světovou válku, byl ruský snímek Jdi a dívej se. Je to o malém klukovi, který v Bělorusku pozoruje válku a krutost obou stran, Rusů i Němců. Na to při tom myslím. Jde, dívá se, nemá žádný názor, jestli je to špatně, dobře, jenom zírá. Dvacetiletá duše, to je tam důležité. Když jsme mladí, tak věříme, že svět má nějaký řád, a teď ten kluk zjišťuje, že nemá. Že slova dospělých jsou jen fráze a sračky a že nakonec rozhodne něco, čemu on nerozumí. Užaslý a zděšený pohled dvacetiletého kluka, že dospělí lžou. To já tady točím.“

Na natáčení v Pardubicích si však režisér nejvíce cenil klidu. „Víte, co je nejdůležitější na tom náměstí? Že když tady natáčíme, tak tady neběhá sto padesát Číňanů s foťákama a nefotí mě při tom,“ uvedl Robert Sedláček.