Krutá „travička a smilnice“, „dáma incestu“ nebo oběť pomluv a intrik? S příběhem o záhadné a mýty opředené ženě Lucrezia Borgia – srdce a jed zavítalo ve čtvrtek večer do pardubického stánku paní Thálie Středočeské divadlo Kladno.

Režisér Pavel Šimák vycházel z díla slavného francouzského spisovatele Victora Huga, které výrazně zkrátil a upravil do současného jazyka.

Inscenace, jež diváky zavedla do Itálie na přelomu 15. a 16. století, vypráví o velké lásce ničené politickými a společenskými zájmy. Je strhujícím obrazem hlubokých citů soupeřících s neúprosnou mocenskou agresivitou a pragmatismem. Lucrezia Borgia je ve hře vylíčena nikoliv jako symbol neřesti, jak praví některé legendy, ale jako typická romantická hrdinka. Je zavržená společností, křivě obviňovaná z činu, který nespáchala, přitom zůstává milující matkou, jež nešťastnou náhodou málem způsobí smrt vlastního utajovaného syna.

Romantické rekvizity, jako je jed, zákulisí paláců, intriky, noční scény či masky, společně s výtečnou hudbou Vladimíra Nejedlého, působivou scénou Alžběty Hanzlové i kostýmy Hany Kubešové jen umocňují dobrý dojem z kladenského představení.

Šťastnou volbou bylo i obsazení Lenky Zbrankové do role Lucrezie, které výtečně sekundovala v roli malé Lucrezie její dcera Eliška (v alternaci s Adélou Jíchovou).

Kvalitní výkony podali také Radim Jíra, který jako „průzračně čistý“ mladík Gennaro zbožně uctívá svou neznámou matku a upřímně nenávidí Lucrezii, než zjistí, že jde o jednu a tutéž osobu, Radim Kalivoda v roli Lucreziina despotického bratra Cesareho či Marcel Rošetzký jako odporný mrzák tělem i duší, Cesareho pobočník a vrah Rustighello.