Herečce oblastního divadla na ruské periferii Alle se hroutí svět. Velkých rolí ubývá a teď jí chce navíc ještě opustit manžel. A za všechno může jediná žena – nová posila souboru, kterou je mladá herečka Nonna. Alla tudíž vtrhne na hereckou ubytovnu, kde si to chce se svou sokyní vyříkat hezky z očí do očí. Nalezne ji ale v náručí šéfa činohry Fjodora, přičemž do bytu začínající herečky se postupně dostaví i její další stárnoucí kolegyně i manžel doběla rozzuřené Ally…

Slepice oplývá typickým ruským humorem, který v sobě kombinuje směšnost s hořkostí. To není nic nového, podobně psal i proslulý ruský dramatik Čechov.
I přes literární kvality textu ovšem Čechov i Koljada představují značný inscenační oříšek, na kterém si nejeden režisér vyláme zuby. Bohužel to z velké části platí i pro jihočeskou inscenaci.

Komediální rovina je totiž v Koljadově hře spíše potlačena. Ne, že by zde komické momenty nebyly, osu hry ale netvoří. Režisér inscenace Michal Lang se však rozhodl komickou složku výrazně posílit a odehrát Slepici jako frašku. Budiž, avšak fakt, že diváci nejživěji reagují na někdy až nadbytečně užívané vulgarismy, není pro komedii dobrou vizitkou.

Lépe napsaná je vážná rovina hry, která má místy ambice dotknout se zásadních existenciálních problémů člověka. Vyznění této roviny ovšem kazí použitý režijní koncept. Režisér se rozhodl neinscenovat Slepici realisticky, ovšem výrazná stylizace postavy divákům značně odcizuje. Není se s kým ztotožnit, není koho litovat. Místo plastických figur se po jevišti pohybují karikatury. Realističtější pojetí postav by inscenaci jen prospělo.

Herci Jihočeského divadla měli velmi těžkou úlohu, protože zživotnit jednotlivé charaktery v daném schématu vyžadovalo značné úsilí. Celou inscenaci táhne Daniela Bambasová, která prakticky nesleze z jeviště a její energická Alla na sebe strhává jednoznačně největší pozornost. To ovšem neznamená, že by svým kolegům nenechala prostor pro vykreslení jejich postav. Za zmínku stojí i Roman Nevěčný (manžel Ally Vasilij), kterému se nadprůměrně daří hlavně v komediální poloze. Ondřej Volejník (šéf činohry Fjodor) nemá naneštěstí ve hře tolik prostoru, takže některé jeho promluvy působí trochu jako výkřiky do tmy.

Věra Hlaváčková (Diana) a především Teresa Branna (mladá herečka Nonna) své postavy bohužel nedokázaly povznést nad rámec pouhé karikatury.
Nutno podotknout, že Slepice sklidila na své domovské scéně úspěch, proto je nasnadě, zda nepříliš povedené festivalové představení nemohlo souviset s pro herce neznámým prostředím. V Českých Budějovicích je hra uváděna na malé scéně a je možné, že převod na velké jeviště jí příliš neprospěl. Ačkoliv jihočeská inscenace ve druhé polovině vylepšovala dojem z nepříliš zdařilé první části představení, salvy smíchu byly ve středu v Pardubicích spíše ojedinělé.

Lukáš Dubský