Recenze 75%Lukáš Dubský

Vlastní dramatizaci známého románu Isaaca Bashevise Singera Kejklíř z Lublinu má od soboty na repertoáru Východočeské divadlo Pardubice.

Román i jeho dramatizace, jejíž autorkou je dramaturgyně Jana Pithartová, sledují strastiplnou životní pouť Jaši Mazura. Židovský kejklíř z povolání dokáže chodit po provaze, odemknout kdejaký zámek a získat přízeň všech žen, na které jen pohlédne. Jenže se stále cítí svázaný – nedostatkem peněz, židovským původem i neporozuměním, se kterým se pro svůj extrémní způsob života setkává.

Režijní rukopis

Kejklíř z Lublinu je sedmou inscenací, kterou pro pardubické divadlo připravil slovenský režisér Marián Pecko. Stejně jako v předchozích inscenacích je i v Kejklířovi jeho režijní rukopis nepřehlédnutelný. Tradičně se jedná o vizuálně nesmírně působivou podívanou. Scénograf Pavol Andraško si vystačí s téměř prázdným jevištěm, kterému dominuje postel, jež se v závěru mění v Jašovo dobrovolné vězení. Dobře funguje střídmé využití mikrofonů, nápaditá práce s točnou a magickou atmosféru vhodně navozuje barevné nasvícení inscenace.

Dramatizace je zdařilá, text hry nezní knižně. V první polovině je nutné představit větší množství postav a Jašův vztah k nim, což po chvíli působí trochu monotónně. Zhuštění děje ve druhé polovině tempu inscenace prospívá.
Úctyhodný herecký výkon předvádí v hlavní roli Martin Mejzlík. O velkých rolích se často říká, že „herec nesleze z jeviště". V tomto případě to jde ještě o kus dál, jelikož Jaša Mazur je středobodem všech situací, účastníkem všech dialogů, takže si Mejzlík ani na chvíli neodpočine.

Jeho Jaša pendluje mezi čtveřicí žen – oddanou manželkou Ester (Romana Chvalová), nespoutanou pomocnicí Magdou (Martina Sikorová), Zeftel toužící po dobrodružství (Jana Ondrušková) a cílevědomou vdovou Emilií (Petra Janečková), která Jašu děsí detailně rozplánovanou budoucností. Mejzlík ovšem hlavního hrdinu nehraje jako obyčejného děvkaře, Jaša své vyvolené skutečně miluje, touží po jejich blízkosti, ale zároveň se bojí oddat se jen jedné z nich. Individuální svoboda je mu nade vše a on si neuvědomuje, že svými činy nechtěně zraňuje ty, co jsou mu nejbližší.

Složitá povaha

Jaša má spoustu plánů, touží odjet do ciziny, kde podle něj umělcům rozumí více než v rodném Polsku. Motiv útěku do zahraničí patří k těm nejaktuálnějším, vždyť víra v existenci lepšího místa k životu je mezi lidmi neotřesitelná. Ovšem lublinský kejklíř nakonec poznává, že sám před sebou utéct nedokáže. Jeho komplikovanou povahu doplňují pochybnosti o existenci Boha, který by přece nepřipustil pogromy a další zvěrstva. Jaša nakonec má šanci získat, po čem toužil – slávu a peníze. Pochybné podnikání ovšem odmítá k zármutku konferenciéra Wolského (hostující Milan Němec, který se po delší době vrací na pardubická divadelní prkna).

Inscenace Kejklíře z Lublinu se v souladu se Singerovou předlohou vzpírá jednoznačnému výkladu. I přes drobné prvky černého humoru se jedná o dílo, které si žádá pozorného a trpělivého diváka, kterému ale má co nabídnout.