Hodnocení - 75%Lukáš Dubský

Oscarový snímek, ale také hojně uváděná divadelní hra. To je Králova řeč, která měla v sobotu premiéru ve Východočeském divadle Pardubice.
Tragikomedie britského spisovatele Davida Seidlera rozvíjí soukromé drama na pozadí velkých dějinných událostí. Je druhá polovina 30. let minulého století a Británie právě v těchto těžkých časech potřebuje jasného lídra. Jenže král Jiří V. umírá, jeho nejstarší syn David se odmítá řídit přísným protokolem, a tak ještě před korunovací abdikuje. Na trůn tak musí nastoupit Albert, vévoda z Yorku.

Ten ovšem na tuto funkci nebyl připraven, navíc ho trápí vada řeči, která mu takřka znemožňuje veřejné projevy. Zdá se, že jeho jedinou šancí je svérázný australský logoped Lionel Logue. Albert má k logopedovým metodám zpočátku výhrady, ale Logueho psychoanalytická metoda léčby zabírá. A tak panovník dokáže skousnout i to, že je familiérně oslovován Bertie…

Na vině nesmělost

Lionel správně určí, že královy problémy nejsou fyzického rázu, ale že na vině je jeho nesmělost, podceňování se a výchova, kterou po dlouhou dobu vedla duševně chorá chůva. Od vnějšího světa izolovaný Albert tak získává v Lionelovi nejen pomocníka, ale hlavně přítele, který je schopen mu dodat sebedůvěru nutnou k vykonávání královského úřadu.

Seidlerova hra je velkou příležitostí pro herce, kterým jsou svěřeny dvě hlavní role. Martin Mejzlík hraje britského panovníka s citem a pochopením. Jeho vadu řeči nijak okázale nezdůrazňuje, projevuje se hlavně při veřejných vystoupeních, v soukromí je téměř neznatelná. Nejde o klasické koktání, spíše o drobné zadrhávání. Potlačení řečové vady patrně koresponduje se skutečným stavem krále Jiřího VI., v inscenaci to pak znamená akcentaci Logueovy psychologické pomoci.

Skoro jako Higgins

Svérázného logopeda si s chutí zahrál Jiří Kalužný, který v mnoha scénách přebírá otěže a je tahounem inscenace. Jeho ztvárnění Loguea trochu upomíná na jiného hlasového specialistu, kterého hrál v posledních letech – profesora Higginse v muzikálu My fair lady. Z ostatních stojí za zmínku jistě také Petra Janečková, která dokázala postavě královny Alžběty vtisknout nejen dávku aristokratičnosti, ale také suchého britského humoru.

Kromě velkého příběhu je to jemný humor, co Seidlerovu hru dělá divácky atraktivní. Člověk jen zalituje, že se ve hře nenachází více scén, ve kterých Lionel učí Bertieho správně vyslovovat, jelikož jejich svižnost tempu inscenace velmi prospívá.
Trochu zbytečnou se zdá dějová linie se zvažovaným odjezdem manželů Logueových zpět do Austrálie, která vyzní do ztracena.

Režisér Petr Novotný dokázal z Královy řeči udělat řemeslně velice slušnou inscenaci. Dobré herecké výkony, přiměřená stopáž i vhodně zvolená podkresová hudba dělají z nové inscenace pardubického divadla příjemný zážitek.