„Mesaliance, neboli nerovné sňatky, se rozšířily hlavně v druhé polovině 19. století, kdy docházelo k průniku nešlechticů do sfér veřejného života,“ uvedl historik Lubor Maloň na dvoudenní konferenci „Oznamuje se láskám našim…“ aneb Svatby a svatební zvyky v českých zemích, která včera skončila ve Východočeském muzeu v Pardubicích. Vzít si však chudou dívku rodinné zvyky nedovolovaly.

„Šlo o psychickou válku mezi rodiči a synem, kdo z nich vydrží déle,“ poznamenal mladý historik, který se výzkumem mesaliancí zabýval ve své diplomové práci. „Rodiče neváhali užít citového a finančního vydírání, aby svého zbloudilého potomka přivedli zpět k rozumu,“ nastínil Lubor Maloň z Muzea Komenského v Přerově. Pokud se však syn přesto se svou milou oženil, neměl ještě vyhráno. Jeho rodiče museli nevěstu přijmout. „Jestliže ji do rodiny nepřijali, docházelo k rozvodům. Takový krok rodiče velice vítali, přestože byl jinak rozvod pro šlechtu nepřípustný,“ uvedl.

Nejhorší dopady měly mesaliance prvorozených synů. „Ti byli chápáni jako dědicové rodinného bohatství. Na své jednání však majetkově doplatili,“ řekl Lubor Maloň.

Chudé nevěsty pocházely hlavně z měšťanského prostředí. Mnohdy šlo o umělkyně, s nimiž šlechtici přicházeli do styku v divadle nebo na jiných kulturních akcích.

„V některých rodech se mesaliance staly snad rodinným koníčkem. Během padesáti let došlo až ke čtyřem nerovným sňatkům,“ podotkl historik.
Nerovné sňatky šlechtičen se rodiny tolik nedotkly. „Pokud se urozená dáma vdala za měšťana, byl to pád pouze pro ni. Stala se z ní obyčejná měšťanka,“ pravil Lubor Maloň.

„Domnívám se, že mesaliance byly protesty proti tehdejší morálce a rodičům a snad to byla i dnes tolik profanovaná láska. Dříve však bylo vyžadováno něco zcela jiného: majetek a dobré jméno,“ uzavřel mladý historik.