RECENZELukáš Dubský - 60%

Lháři nejsou pro pardubické publikum úplně neznámou hrou. Na letošním Grand Festivalu smíchu s ní totiž soutěžilo plzeňské divadlo. Lháři tenkrát nepatřili k nejlépe hodnoceným inscenacím festivalu, ale pardubická inscenace se od té plzeňské hodně liší. Zápletka je ale pochopitelně stejná.

Dva mladí policisté dostali na Štědrý den hodně nevděčný úkol. Mají starým manželům sdělit, že jejich dcera se zabila na dálnici při cestě domů. Rozpaky a snaha neublížit vedou k celé řadě záměn a omylů. Když se do toho zapojí ještě ztracení psi a pátrání místních iniciativních občanů po pedofilovi, není o komické situace nouze.

Potěší výkony Borovce a Musila

Režisér Zdeněk Dušek se rozhodl nedělat Lháře jako klasickou situační komedii. Hra skotského dramatika Anthonyho Neilsona obsahuje prvky sitcomu i konverzační komedie. Pro herce to rozhodně není lehký žánr, vyšli z něho ale se ctí. Výborní jsou především Petr Borovec a Jan Musil, kteří ztvárnili hlavní role policistů Blunta a Gobbela. Petr Borovec už svůj komediální potenciál ukázal několikrát, Jan Musil podobné role tolik nedostává. Jako poněkud opožděný konstábl Gobbel ale prokázal velký cit pro načasování jednotlivých gagů.

Překvapením je obsazení robustního Josefa Vrány do ženské role. Tento tah ovšem režisérovi vyšel. Vrána v roli krvelačné aktivistky Gronyi zvěrohodňuje až panický strach, který z této postavy mají oba mladí strážníci.

Největším úskalím inscenace je tak samotný text hry, který by si zasloužil výrazné krácení. Režisér hovoří o tom, že ho na Lhářích zaujal sitcomový styl vyprávění. Jenže sitcomy mívají do třiceti minut, tady musí zdánlivě banální zápletka utáhnout celovečerní hru.

Druhé premiérové představení trvalo dvě hodiny a 45 minut, což je na podobný typ hry, která dodržuje jednotu místa, času a děje, stěží únosná stopáž. Nevzpomínám si snad na žádnou komedii, která by měla delší expozici než právě Lháři. V první polovině představení tak některé scény působí hodně natahovaným dojmem. Naštěstí tempo druhé části je podstatně svižnější, což dosvědčují i živější reakce publika.

Lháři přináší na jeviště VČD také černý humor, který se tu v posledních letech tolik nevyskytoval. Anthony Neilson svými díly často především provokoval, Lhářů se ale diváci bát nemusí.