Na zahájení jedenácté sezóny letního kina v Pardubicích v pátek dorazila i česko-rakouská herečka Zdenka Procházková. Prvním promítaným počinem bylo drama Lída Baarová. Procházková se osobně znala s hvězdami prvorepublikového filmu a jednu z nich si i zahrála. Tato charismatická dáma je představitelkou Lídy Baarové na sklonku života ve stejnojmenném snímku režiséra Filipa Renče.

Jak se vám s Filipem Renčem spolupracovalo?
Spolupracovalo se mi výborně, ve filmu mě skvěle vedl. Protože dostává ceny a peníze, je mu od lidí záviděno a má mnoho nepřátel a kritiků. Já ho mám ale velmi ráda, je to jeden z našich nejlepších režisérů.

Kdy naposledy jste byla v kině a na jakém snímku?
Kdybych řekla, že jsem byla naposledy na premiéře Lídy Baarové, tak by to bylo veselé, ale možná je to tak. (smích) Nemám moc času, pořád někde jezdím a vystupuji. Takže na filmy se dívám, až když vyjdou na DVD nebo v televizi. Ale naposledy jsem opravdu v kině Lucerna zhlédla dokument o Baarové Zkáza krásou od Heleny Třeštíkové.

Vy sama jste se s Baarovou osobně znala, promítlo se to nějak do role?
Hrála jsem roli ve filmu pouze inspirovaném jejím životem. Není to autentický příběh Lídy Baarové, nedrží se přesně osudu, který měla, toho se drží ve svém dokumentu právě Třeštíková. Lída ve filmu Filipa Renče je jiná, než si ji já pamatuji. Poznala jsem ji jako velkou kariéristku a nebyla mi moc sympatická. Tady je s ní projevován soucit.

Váhala jste přijmout nabídku hrát někoho, koho jste neměla moc ráda?
Neváhala jsem ani vteřinu, je to role, která je nějak napsaná. Dostanete ji a hrajete. Tak to funguje všude, u filmu i na divadle. Osobní sympatie s tím nemají nic společného. Hrála jsem, jak nejlépe jsem uměla, i s určitou vzpomínkou na ni, ale ten text byl něco jiného, než co jsem s ní měla za „texty" já.

Zmínila jste dokument Zkáza krásou, co na něj říkáte?
Moc se mi líbil, tam je opravdu taková, jaká byla i se svým alkoholismem. Měla pestrý život. To, že neskončila zrovna nejlépe, si z velké části zapříčinila bohužel ona sama. Pořád se šplhala přes mrtvoly, dál a dál. Za to ji neměly rády kolegyně herečky. Když si čtu některé knihy či články a různé spekulace o ní, mnohdy se pousměji a jen pokrčím rameny. Dnes už se ve svém věku na to všechno dívám trochu jinak než tenkrát.

V dubnu jste oslavila devadesátku. Stále cestujete i do vzdálených končin. Jak se udržujete v kondici?
Vůbec se neudržuji. Snažím se žít a ne živořit. Stravuji se nepravidelně, necvičím, klidně si dám sklenku vína a všechno se snažím brát z té lepší stránky. Každý den po probuzení si říkám: Tak - a ještě žiju.

(baz)