Výlučně díla domácích autorů zněla na trojici závěrečných abonentních koncertů pětačtyřicáté sezony Komorní filharmonie Pardubice. Však také byly tři večery v Sukově síni Domu hudby koncipovány k letošnímu Roku české hudby. Zároveň se staly posledními, při nichž orchestr řídil coby šéfdirigent Marko Ivanović.

Od příští sezony, kdy už bude působit v brněnském Národním divadle, se s ním budou pardubičtí posluchači setkávat v nové roli hlavního hostujícího dirigenta.

Slavnostní ráz

Slavnostní ráz večera navodila vstupní skladba. Kantáta Bedřicha Smetany Česká píseň je naprosto nezaměnitelná. K jejímu provedení si tentokrát pardubičtí filharmonici přizvali Pražský smíšený sbor. Možná, že v dalších dnech tomu již bylo jinak, v pondělí ale byli v oddílech určených odděleným mužským a ženským složkám posluchači svědky poněkud ztišeného provedení, jako by na většinu členů sboru doléhala únava z úmorného vedra. Síla vlastní hudby ovšem i tentokrát zvítězila a závěrečná smíšená část vyvrcholila, jak se patří.

Se vší brilancí si poté hráči orchestru vychutnali Fibichovu selanku V podvečer.

Jistě, dali by se vyzdvihnout hlavní „tahouni", oceňme však především výsledný celek. Ivanović řídil těleso jakoby lehkou rukou a dal vzniknout nádherným plochám, při nichž stačilo jen zavřít oči a představovat si, odkud se mohla vzít autorova inspirace… Nádhera.

A jako skvělý kontrapunkt vzápětí moderna – Concertino pro harfu a orchestr Úžasná zeměplocha od mladičkého autora Martina Klusáka.

Sólistka Hana Hrachovinová, jíž mladý tvůrce své dílko věnoval, si se strunami pohrává se znalostí věci, zajímavou skladbu mají však jemně zažitou i ostatní hráči – provedli ji již před dvěma lety v Praze. Charakterizovat ji lze jako podivuhodný hudební tok, vycházející z minimalistických prvků, používá se zde však několik poutavých odbočení do jiných hájemství, třeba i romantických. Posluchačsky vcelku vděčná a příjemná záležitost.

Vše na jedničku

Po přestávce došlo opět k jistému „zvážnění" atmosféry. S Pražským smíšeným sborem předstoupili před abonenty sólisté Lucie Silkenová a Jiří Hájek. S orchestrem společně provedli dílo z pokladnice duchovní hudby Antonína Dvořáka. A jestliže jsme byli na začátku trochu překvapeni „zakřiknutým" sborem, tentokrát při Te Deum vše vyšlo na jedničku a skladba, pokolikáté již, zapůsobila na všechny přítomné svou bezbřehou důstojností a velikostí. Marko Ivanović završil sezonu i své pětileté šéfování Komorní filharmonii tím nejlepším možným způsobem.

(oa)