Poslední premiérou devětadevadesáté sezony Východočeského divadla byla v sobotu večer hra současného maďarského dramatika Kornela Hamvaie s názvem Čas katů. Tento „kus“ nahradil původně plánovanou insce〜naci Mandragory na jevištní zkušebně, kterou se divadlu zatím nepodařilo zprovoznit pro pravidelné hraní.

Představení Čas katů je příběhem spořádaného a čestného občana, venkovského kata Roche, který několik let žije v zaběhnutých kolejích. Jednoho dne mu však přijde dopis, v němž se praví, že bude přeložen do jiného města. Roch je nucen vydat se pro pověřovací listiny do Paříže, kde se právě odehrává Velká francouzská revoluce.

Píše se rok 1794, popravy jsou na denním pořádku, krev nosí lidé na podrážkách. Ale to „malý velký muž“ pořádně ani nevnímá. Je doslova ohromen velkým světěm a vůbec netuší, že se kolem něj momentálně tvoří historie…

Přesto i jemu se svět otočí vzhůru nohama. Je jako malé dítě, všemu se diví a pořádně nechápe ten příšerný humbuk a chaos okolo. Vždyť on si jede jen pro své listiny…

Jenže celá situace se ještě zkomplikuje tím, že je přímo na ulici okraden. Přijde o peníze i o osobní doklady. A své úřední papíry si není schopen vyřídit, protože neumí číst a psát. Ocitá se v úřednických kleštích, z kterých prakticky není možné se dostat, což si uvědomuje i sám úředník, s nímž celou věc projednává.

Roch neví, co si počít. Ve dvou dnech je třikrát nevěrný své ženě (ale ani ona doma „nezahálí“), a to i přesto, že na jeho pouť má dohlížet jeho strážný anděl. Ani ten však není úplně dokonalý. Občas mu ujede nějaké to sprosté slovo a ještě k tomu nesnesitelně hlasitě chrápe…

Roch se vždy ze svého hříchu poctivě vyzpovídá a slibuje, že už nikdy hřešit nebude. Ale i když to nedodrží, Bůh mu pokaždé dá další šanci…
Jak se má ale venkovský kat dostat z velké bryndy? Stát se řezníkem, nájemným vrahem nebo se živit uspokojováním vdaných paniček, jak mu to navrhují jeho milenky? Nakonec dojde k názoru, že jediný možný způsob, jak se vrátit zpátky domů, je cesta balonem. Ten může uskutečnit díky francouzskému průkopníkovi balonové vzduchoplavby Jeanu–Pierrovi Blanchardovi. Jenže jak sehnat potřebné finance, když člověk nemá v kapse ani floka?

Venkovskému katovi se do cesty připlete Antoine Lavoisier, který Roche žádá, aby byl svědkem jeho posledního vědeckého experimentu – aby sledoval, zda při jeho vlastní popravě dokáže zamrkat či nikoliv. Roch nakonec souhlasí, ale o peníze stejně přijde. Ve vydavatelství, kam dorazí, aby podal svědectví o výsledku Lavoisierova posledního experimentu, se pot〜ká i se samotným Napoleonem Bonapartem. Jenže tomu je tehdy pětadvacet let a je ve stejné situaci jako Roch – nemá ani vindru…

Nakonec se však Roch do balonu přece jen dostane. V tu chvíli prožívá svůj nejkrásnější den v životě…

Fantastický příběh „nevinného“ venkovského kata bloudícího Paříží za časů Velké francouzské revoluce má v sobě řadu komediálních i tragických prvků. Nepostrádá ani dojemné momenty či napětí. Pardubické představení má zkrátka všechno, co by mu nemělo chybět – nejen hloubku, ale také vtip.

V režii Petra Novotného k dobrému dojmu z inscenace výrazně přispívá nejen dobře zvolená hudba, scéna Ivo Žídka i kostýmy Romana Šulce, ale především herecké výkony. Hlavním tahounem hry je logicky Jean–Pierre Roch v podání Jiřího Kalužného, který prakticky nesleze z jeviště. Jeho výkon v této inscenaci opět potvrzuje, jak výjimečným je hercem.

Ostatní členové souboru „slouží“ představení ztvárněním řady menších rolí. Někteří z nich je dokonce dovedou výrazně povýšit, zejména Dagmar Novotná, Kristina Jelínková či Ladislav Špiner, který ve svých výstupech dostal prostor uplatnit svůj komediální talent.