Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Malérečka Šárka Vávrová maluje vejce pro celý svět

Jaroměřice – /OD SOUSEDŮ/ - V obci u Jevíčka žije jedna z nejznámějších maléreček velikonočních vajíček. Své umění dokazuje lidem více než dvacet let.

23.4.2011
SDÍLEJ:

Malérečka Šárka Vávrová z Jaroměřic vyškrabuje na kraslice tradiční borkovanské vzory.Foto: Deník/ Květa Korbářová

ŠÁRKA VÁVROVÁ těší kraslicemi zdobenými tradičním borkovanským gravírováním lidi po celém světě.

Kde jste se gravírování naučila?

Gravírováním, vyškrabovací technikou, jsou známé Borkovany nedaleko Klobouků u Brna. Asi před pětadvaceti lety jsem žila v Brně. V bytě pode mnou bydlela paní z Borkovan a ta mě tuto techniku naučila. Zajímavé je to, že paní Šebestové bylo skoro sto let a byla neuvěřitelně zručná. Když jsem vyškrabování zkoušela, tak to ze začátku nebyla žádná sláva. Už jsem u toho ale zůstala. Je to můj koníček a zábava.

Kolik vzorů vyškrabujete? Kde berete inspiraci?

To se nedá spočítat. Vzory jsou podobné, ale každé vajíčko je jiné, každá čárka je jiná. Každá kraslice je vlastně originál. Mám svoje oblíbené vzory. Snažím se, aby se etnografické vzory zachovaly. Inspiraci beru kolem sebe. Hodně se rozhlížím. Občas něco vidím, tak si to poznačím. Na některých kraslicích jsou říkanky. Mám je ráda. I ty jsou etnograficky čisté. Od roku 2000 jsem členem Asociace malířek a malířů kraslic České republiky a ta je takovým strážcem čistoty. Asociace sdružuje malíře kraslic, kteří tvoří tradiční technikou, tzn. vyškrabáváním, polepováním slámou, malováním slováckých vzorů. Jednou za čas máme setkání, kde si vyměňujeme poznatky o barvách i vzorech. V asociaci jsem dostala starý pilník na vyškrabování. Vozím ho pořád s sebou jako talisman. Z dopisu jsem totiž zjistila, že je od Dany Zátopkové. Víme o sobě, ale nikdy jsme se nesetkaly.

Jaké barvy jsou na gravírování vajíček nejlepší?

Vhodné jsou syntetické nebo lihové barvy. Nesmí to být barva, která se ředí vodou. Jak s tím člověk pracuje, tak se potí a ta barva by mu zůstávala na rukou. Nebyla by pěkná ani vajíčka. Když jsem se vyškrabování naučila a chtěla jsem si je koupit, tak nebyly k dostání. Malérečky v oblasti Borkovan si barvu míchají samy. Recept jsem se nikdy nedozvěděla. Drží ho pod pokličkou. Raději třeba lahvičku barvy darovaly. Jejich kraslice mají nádherné barvy, fialkové.

Se kterými vajíčky se vám pracuje nejlépe, která se dobře drží v ruce?

Hodně velká do ruky jsou pštrosí vejce. Měla jsem jednu zakázku pro pána za severní Moravy, co měl pštrosí farmu. Zdobila jsem asi třicet pštrosích vajec. Nejlépe se dělají husí. Je to taková zlatá střední cesta. Teď nemám kontakt na nikoho, kdo má husí vejce.

Učíte někoho tuto techniku? Máte následovníky?

Učím kamarády, známé, na velikonočních besedách má každý možnost si vyškrabování zkusit. Využívají toho především děti ve školách. Stačí jim techniku vysvětlit a předvést. Pokud to v nich je, tak se to ukáže. Stačí, když má člověk jenom trochu výtvarný cit a jde to. Gravírovat se učily taky některé kolegyně v práci a naučily se to. Mladší syn velice pěkně kreslí. I on si vyškrabování vyzkoušel. Ale zatím nevím, jestli se tomu bude věnovat. V asociaci máme hodně mužů, kteří vyškrabují. Josef Vavroš ze Studénky dokonce na vajíčka dokázal vyrýt stádo oveček nebo Pražský hrad.

Vaše kraslice znají i v zahraničí. Kam všude putovaly?

Začalo to tím, že je kamarádka vozila do Švýcarska, do Německa. Dokonce Japonci si kraslice kupovali na vánoční stromeček.V roce 2002 k výročí vyhlazení obce Lidice jsme jako členové asociace rozesílali kraslice po světě. Několik zemí po celém světě přejmenovaly svá místa na Lidice, aby nikdy nevymizely z mapy. Moje jsou třeba v Izraeli, Panamě, Mexiku, USA, Peru, Brazílii.

Kolik času věnujete kraslicím? Nebolí vás někdy ruce? Zbývá vám vůbec nějaký čas i na jiné záliby?

O vajíčka je velký zájem. Zdobím je průběžně po večerech skoro celý rok. Děti se dívají na televizi a já u toho škrábu vajíčka. Trpím. Ruce mě bolí a čím jsem starší, tak víc. Jsem profesí prodavačka. Když mám zabalit zboží, tak mě strašně bolí palec, jak ho mám namožený. Dříve jsem hodně četla. Knihy, které jsem tak milovala, musely jít stranou. Posledních asi osm let ještě vedu obecní kroniku. To je můj druhý velký úkol. Tak to střídám, kronika, kraslice. Obě věci ale dělám s láskou.

Autor: Květuše Korbářová

23.4.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Velká pardubická 2017.

Na závodišti bude síň slávy

Ilustrační foto

Mistři světa! Zlato z Tuniska má i Rosůlek

Proměnu z ruiny na národní památku připomene koncert

Pardubice - Dílo, které rod Pernštejnů vybudoval jako výkladní skříň a své mocenské centrum, doputovalo do druhé poloviny 20. století jako ruina.

Okresní přebor: Fotbalová Křičeň si nedělala velkou hlavu

Pardubice - Dalšími zápasy pokračovaly o víkendu okresní fotbalové soutěže. Ve šlágru kola vedoucí celek okresního přeboru druhé Ostřešany absolutně nešetřil.

Chystáme on-line: Kolovratník bude odpovídat čtenářům

Pardubice - Poslanec a lídr krajské kandidátky hnutí ANO pro volby do Poslanecké  sněmovny Parlamentu ČR Martin Kolovratník bude čtenářům Deníku ve středu od 10 hodin k dispozici v on-line rozhovoru.

Stotisící návštěvník Východočeského divadla je „za dveřmi“

Pardubice – Východočeské divadlo včera oznámilo, že v nejbližších dnech očekává příchod letošního stotisícího diváka. Jubilejním návštěvníkem, který získá předplatné a hodinky, se může stát kdokoli, do celkového počtu diváků se vedle volně prodaných vstupenek započítávají i abonentky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení