A do jaké míry se ho podařilo převést na prkna, co znamenají svět? O tom se mohli přesvědčit v úterý večer návštěvníci Východočeského divadla, kam jako host zavítalo Klicperovo divadlo z „perníkáři" milovaného „Mechova".

Klipovitá koláž

Hradečtí si v Pardubicích nemuseli připadat jako Habrováci. Publikum bylo pozitivně naladěno a se zájmem sledovalo, co pro ně s autory této adaptace, režisérem Janem Fričem a dramaturgyní Janou Sloukovou, nachystali.

Zatímco klipovitá koláž příhod z chlapeckého života na maloměstě v první části inscenace funguje velmi dobře a dodává jí potřebný spád, druhá je sevřenější a rozvádí pouze snový výlet hlavních hrdinů do Indie. Inscenátorům to umožňuje se vizuálně více vyřádit, trochu se ale ztrácí švih.

Celý příběh je zarámován postavou vypravěče – Karla Poláčka, který s židovskou hvězdou na prsou vzpomíná na mládí, kdy svět ještě nebyl tak složitý a kdy největší starostí bylo upoutat pozornost krásné cukrářské dcerky Evičky. Postava vypravěče, která ve druhé půlce večera přechází v postavu Péti Bajzy v indickém snu, dává vyprávěný příběh do kontrastu s neveselým osudem autora.

Režisér si v inscenaci pohrává s prvorepublikovou poetikou. Nijak ji ale nenapodobuje, spíše ji mírně zlehčuje.
Výrazným oživujícím prvkem jsou dobové šlágry (třeba Jen pro ten dnešní den), které vybrala Jana Slouková a jejichž interpretace diváky jistě potěší, ačkoliv oporu v ději obvykle nemají. Frič se nevyhýbá ani aktualizacím (narážka na prezidenta). Ty jsou někdy více, jindy méně povedené.

Originální scéna

Vyzdvihovat někoho z účinkujících by asi nebylo spravedlivé. Herci podávají kolektivní výkon a role malých školáků si užívají. Originální je scéna, po které jsou rozesety hyperbolizované rekvizity – některé mnohonásobně zmenšené (dům), jiné zvětšené (zápalky). Cenný je i živý hudební doprovod.