Působivý milostný příběh o Donovi, který se od „normálních lidí“ liší jen jednou „maličkostí“ – slepotou, a volnomyšlenkářské Jill byl k vidění ve Východočeském divadle v Pardubicích v nastudování pražského Divadla Palace.

Na Motýlech je velmi dobře vidět, jak to mají postižení lidé těžké. Když už se s handicapem dokáží vyrovnat sami, musí vést těžký zápas o to, aby se s ním „smířilo“ i okolí.

Málokdo totiž dokáže zapomenout na bariéry a jednat se slepcem spontánně, přirozeně a rovnocenně…

Tyto problémy má zpočátku i Jill (Jana Stryková), když se seznamuje se svým novým sousedem. Don (Vojta Kotek) se sem přestěhoval proto, aby se konečně pokusil „vylétnout z hnízda“ a vymanil se ze spárů jeho možná až příliš starostlivé matky (Valérie Zawadská). To Jill je „motýl“, který si létá, jak chce a nehledí napravo, ani nalevo. Ač jí je pouhých devatenáct let, už má za sebou jedno nepovedené manželství.

Vdávala se v šestnácti a se svým prvním mužem vydržela jenom krátce – šest dní. Tvrdí, že v životě snad nebyla zamilovaná, protože to prý člověka omezuje. Ale spát nezávazně s muži jí problémy nečiní.

„Mnohem lépe vycházím s mužem, s kterým jsem předtím spala. Odbourává to spoustu bariér,“ říká otevřeně Donově matce. Ta však má o partnerce pro svého syna úplně jiné představy.

Její obavy z Jill se velmi rychle naplní a pro Dona je to těžká rána přímo do srdce. Ale oba „motýli“ nakonec k sobě tu správnou cestu najdou…

Tato silně emotivní inscenace, která snad každého diváka musela potěšit na duši a zároveň donutila přemýšlet, měla ještě jednu velkou devízu – vynikající herecké výkony.

Jak Vojta Kotek, tak Jana Stryková i Valérie Zawadská byli jednoduše skvělí.