V evangeliu sv. Matouše se vypravuje o mudrcích z Východu, kteří vykonali u dítěte Ježíše svou obřadnou návštěvu. Lidová zbožnost vytvořila během staletí legendu o svatých třech králích: Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi. Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen králů: Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského „Christus mansionem benedicat” (Kristus žehnej tomuto domu). Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni, avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později darovala milánskému biskupovi. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou byly tyto ostatky převezeny do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn za hlavním oltářem kolínského dómu. Svátek Tří králů je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně, je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí.