Ti, kteří měli možnost spatřit představení Městského divadla Mladá Boleslav Josefina, však určitě nelitovali, že dorazili. Naopak. Holické publikum bylo svědkem výpravné podívané, která nabídla kvalitní herecké, pěvecké i taneční výkony.

Příběh pouliční zpěvačky, jež se stane studentkou hudební konzervatoře, byl pojat velmi současně. Hru Vladislava Vančury v úpravě Jana Grossmana si vzal do parády ještě režisér a choreograf inscenace Radek Balaš a společně s dramaturgem Mojmírem Weimannem ji dokázali přizpůsobit potřebám dnešního divadla. Představení mělo potřebnou šťávu i spád.

Na jevišti se neustále něco dělo. Tu se spolu honili chudí pouliční zpěváci s policistou (Michal Kopčan), studenti konzervatoře si ve škole házeli s míčem nebo se Josefina rozhodla drhnout podlahu nebo stepovat na klavíru. Došlo i na povedené inscenační vtípky, jako byla Josefina jezdící na kolečkových bruslích s kartáčem na podlahu, filmová zkouška, při níž se Josefina promenáduje na jevišti s ploutvemi, svítící stepující stonožka, škrabání brambor do kýblu, z jehož dna Votočková (Eva Reieterová) vykouzlí mikrofon či student Valoušek (Ivo Theimer), z něhož se vyklube vnadná krasavice podobná Pamele Anderson.

Na svěží inscenaci bylo patrné, že bavila i mladoboleslavské herce. Celé představení stojí a padá především na výkonu Lucie Matoušková, která v roli Josefiny podala jednoduše báječný výkon.

Velmi zdatně jí sekundují také Petr Mikeska v roli nadaného, ale možná až trochu příliš sebevědomého konzervatoristy Valenty, Ota Jirák (Maleček), Miroslav Babuský v roli přísného, ale dobráckého profesora Vydry či bývalý bývalý pardubický herec Martin Hrubý, jenž si zahrál postavu režiséra. „Je to celkem příjemný pocit vrátit se do tohoto regionu, zvláště pak s touto komedií,“ sdělil někdejší člen Východočeského divadla.

„Byl jsem tu svým způsobem spokojen. Naučil jsem se zde spoustu věcí, přičichl jsem tady i k muzikálovému herectví,“ prozradil Martin Hrubý, který prý na každé své angažmá vzpomíná rád. „Na to pardubické asi nejvíce, protože jsem zde působil zatím nejdéle, co jsem u divadla. Bylo to šest let,“ podotkl v současné době již mladoboleslavský umělec, který se společně se svými kolegy trochu potýkal s menším prostorem, než na jaký je zvyklý z domácích prken, co znamenají svět. „Hrajeme i v menších sálech, takže už jsme docela naučení se s tímto problémem vypořádat,“ dodal.