Ivan Klíma se narodil 14. září 1931 v Praze. Za druhé světové války strávil tři roky v terezínském koncentráku. V roce 1969 odjel do USA, kde působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po návratu v roce 1970 už byl zakázaným autorem, publikovat mohl jen v samizdatu a exilu a živil se dělnickými profesemi.

„V raných povídkách a novelách se v různých kontextech vyrovnává s problémy samoty a střetávání jedince s drtivými mechanismy moci (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970). Podobné tematice se věnoval i v dramatech (Porota, Klára a dva páni, Cukrárna Myriam, 1968). V povídkách a románech ze 70. a 80. let se zabývá osudy spisovatele vyvrženého na okraj společnosti a tváří v tvář bezpráví hledá důstojnost člověka v jeho mravní síle (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978; později přepracovaný na Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979; Moje první lásky, 1985; novela Láska a smetí, 1988). V nových politických podmínkách napsal román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu (1995),“ řekla dramaturgyně Laskavých večerů Východočeského divadla Jana Pithartová na adresu autora, který byl spoluzakladatelem Obce spisovatelů a v letech 1990 až 1993 předsedou PEN-klubu. V roce 2002 dostal mezinárodní cenu Franze Kafky za knihu o životě a díle Karla Čapka.

„Značná část jeho díla vyšla v zahraničí. Byla přeložena do jedenatřiceti jazyků,“ uzavřela dramaturgyně.