Budeme jednou vzpomínat, že již slavní sólisté se u nás kdysi představili v době prvního většího rozkvětu kariéry? Je dobře, že pardubičtí posluchači dostávají takovéto příležitosti? Dvojice květnových abonentních večerů na všechny tyto otázky dala jednoznačnou odpověď: ano.

Maličkosti Mozarta

Jan Talich patří k předním českým houslistům a dirigentům. Také on působí na první pohled nenápadně.
Když se však člověk soustředí na jeho způsob vedení orchestru, vidí, jak intenzívně hudbu prožívá, jak přesně a přitom citlivě dovede s partiturou pracovat.
Mozartovy Maličkosti nezapřou svého autora, jde o hudbu především zábavnou, jež musí dobře a příjemně znít. To ale vyžaduje adekvátní výkon. Janu Talichovi se jeho práce s pardubickými filharmoniky povedla, zkušenosti s orchestry podobného druhu se zkrátka nezapřely.

Rovněž provedení Symfonie f moll Antonína Rejchy bude patřit k posluchačským zážitkům, na něž se nezapomíná. Už jenom její zařazení do programu bylo skvělým tahem. Hudba energická, lyrická i vznešená, beethovenovsky laděná i znějící, vzbuzuje při kvalitní interpretaci – a takové byli přítomní v Sukově síni pardubického Domu hudby svědky – otázku, proč se nehraje častěji.
Ale klobouk snad nejvíce dolů před koncertantní skladbou večera. Concerto grosso č. 1 Alfreda Schnittkeho pro dvoje housle, cembalo, preparovaný klavír a smyččce je bravurním příkladem špičkové hudby druhé poloviny dvacátého století.

Polystylově překypuje tolika kompozičními, vzájemně se doplňujícími i prolínajícími prvky, odkazy a formami, že se v její koncepci může posluchač až ztrácet.
Když však podlehne jejímu vyloženě modernímu, nikoli módnímu, kouzlu, objeví genialitu autora. A když do interpretace nesmírně náročného kusu dají ze sebe sólisté i orchestr to nejlepší, fascinující výsledek je nasnadě.

Výrazné talenty

Houslisté Roman Patočka a Jan Mráček zanechali v Pardubicích vynikající a pozoruhodný dojem, zapůsobili sympaticky nejen díky svému mládí, určitě o jejich umělecké dráze hodně uslyšíme.
Opomenout ale nesmíme ani všestranně talentovaného Petra Hostinského, jenž o svých kvalitách znovu přesvědčil u cembala i upraveného klavíru.

(oa)