Díky pardubické kapele Pirate Swing Band po 42 letech získala nové aranžmá, na nahrávce je slyšet hlas Mercuryho a kytara Briana Maye.

Píseň měla premiéru loni v září na oslavě Mercuryho nedožitých narozenin ve švýcarském Montreux a dočkala se vřelého přijetí. Nyní už je deska platinová. Její výtěžek jde na nadaci pro boj proti AIDS. „Jsem hrdý, že můžeme pomoci dobré věci, a nadace Mercury Phoenix Trust dobré věci dělá,“ říká frontman JIŘÍ ŠEVČÍK.

Kolik kusů nahrávky se prodalo?
V součtu přes sto tisíc. Přesný počet ale neznám, protože od roku 2016 Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI), která je certifikátorem těchto ocenění, je počítá podle utržených peněz, nikoli podle prodaných kusů. Srovnávají se tak s novou situací elektronického prodeje, kdy si kupujete track na internetu, ne fyzický nosič.

Čekali jste, že bude mít píseň takový úspěch?
Vůbec. A už vůbec jsme nečekali, že v několika zemích zaboduje v hitparádách – konkrétně ve Velké Británii, Francii, Nizozemí, Rakousku i Argentině. V Rusku a Austrálii se dokonce objevila v žebříčku na začátku roku 2019. Zájem stále trvá. Čekali jsme, že rychle opadne, bývá to tak. Ale už je to ¾ roku a je konstantní. Asi je to důkaz, že jsme to snad udělali dobře. Kromě Pirate Swing Bandu, aranžéra Radka Škeříka a mě jako producenta na tom má lví podíl producent Mike Moran, který stojí za sólovými nahrávkami Mercuryho, alby Davida Bowieho, George Harrisona, Roda Stewarta, Eltona Johna či George Michaela. Byla to veliká škola. Pokud bude nějaká možnost, jak to zafinancovat, rádi bychom s Mikem udělali celé album, ale to je hudba budoucnosti.

Jaké měla deska přijetí mezi fanoušky kapely Queen?
Moc dobře jsem z dřívější práce na našem albu swing aranží písní Queen věděl, že je to velké buď, anebo. Do jisté míry jsem se snažil zainteresovat Mika Morana právě proto, že s Freddiem pracoval, a moc dobře ví, co má dělat a jak to uchopit. Nikdy nepotěšíte 100 procent lidí, ale troufám si tvrdit, že u 98 procent se nám to povedlo. Na světové premiéře v Montreux, kterou organizovali Queen, se náklad CD pro Švýcarsko prodal za dopoledne, při britské premiéře, která byla v říjnu v Mablethorpe, se podstatně větší náklad CD pro Británii vyprodal za 30 minut. I sám Mike Moran, když CD viděl hotové včetně designu a vloženého komiksového plakátu, který si fanoušci Queen rámují a věší na zeď, velmi chválil. Pochvala od takové legendy znamená hodně. Na britské premiéře jsem si říkal, že to je sen a nemůže to snad být pravda. Na autogramiádě jsme s Mikem seděli bok po boku, jako bychom si byli rovni, což samozřejmě nejsme.

Dokázal jste si představit, že to bude mít takový ohlas?
Ne. Jenom mě trochu mrzí porovnání superlativního přijetí v zahraničí a českého ohlasu. Možná to pramení z faktu, že jsme jediná kapela v historii pop music kromě Queen, na jejíž nahrávce zpívá Freddie Mercury a na kytaru hraje Brian May. Může to znít neuvěřitelně a vážím si důvěry, kterou nám tím Queen dali.

Čím si vysvětlujete, že české přijetí nebylo tak vřelé?
Netroufám si to analyzovat. Zde to mnozí brali tak, že je to moc velké na to, aby to byla pravda. Dnes má spousta lidí bohužel pocit, že je hudba zadarmo. Vezměte si, když jakákoli kapela pracuje na albu dva roky, dá do toho všechny svoje peníze a ještě na to musí sehnat spoustu dalších, a když to konečně dokončí, někdo si to zadarmo stáhne. Kdyby toho člověka někdo nutil, aby dva roky pracoval zadarmo, asi by se mu to moc nelíbilo. Potom cítíte zmar. Každý, kdo tomu trochu rozumí, vám řekne, že dělat hudbu je dnes čiré bláznovství (smích).

Bavili jsme se o fanoušcích, ale jak desku přijala sama kapela Queen?
Byla to celkem zábava. Po desítkách let je to první „nová“ skladba s hlasem Mercuryho. Když se nahrávka dodělala, z reakcí Mika Morana jsem měl pocit, že se asi fakt povedla, protože okamžitě vydal zákaz komukoli ji posílat elektronickou poštou. Výjimkou byl Brian May a manažer Queen Jim Beach – právník a velký žralok. Tohle byl velice tenký led. Reakce přišla během desítek minut, což je podle Mika velmi neobvyklé. Přišel i krásný děkovný mail od Briana Maye, což samozřejmě vůbec nemusel dělat. Jim Beach napsal, že je to dobré. V jeho řeči to znamená, že mu vadí, že to neudělali oni (smích).

Je to tedy vaše největší hudební i životní zkušenost?
Určitě nejpoučnější. Naučil jsem se tam nenechat se otrávit. Mix a mastering se u našich předchozích alb dělal v jednom českém studiu, které je tu považováno za nejlepší. Přestože částka byla nemalá, cítil jsem, že cizelováním nahraného materiálu je tam spíš štvu a moc se jim nechtělo věnovat se detailům. Miku Moranovi, jednomu z nejlepších producentů světa, jsem na začátku míchání v Británii nesměle navrhl použití harfy v jednom místě skladby. Do půl hodiny přijela harfistka a stejné to bylo i s mými dalšími nápady. Například použitím varhan Hammond, na něž Mike dle svých slov hrál naposled s Led Zeppelin. Tvůrčí souznění na jedničku a především hmatatelná vášeň a zápal pro práci. To byl ten obrovský rozdíl a potvrzení mého přesvědčení, že dokonalost je právě v detailu. Všechno do sebe zapadlo. A třešničkou na dortu bylo, že mi Mike dal velmi zásadní slevu, jinak bych si jako český muzikant nemohl dovolit ani otevřít dveře jeho studia (smích).

Jak zisk platinové desky oslavíte?
Platinová deska je příjemný bonus a těšíme se, až tento úspěch spolu s našimi fanoušky a speciálními hosty Jitkou Molavcovou a Luďkem Sobotou oslavíme na našich tradičních Galakoncertech, které se uskuteční 7. prosince v Hronovické v Pardubicích a 11. prosince v královéhradeckém Aldisu.