Kdyby se ve Východočeském divadle (VČD) vyhlašovala anketa, která by měla za cíl upozornit na nejzajímavější události jubilejní sté sezony, určitě by jednou z nich byla i sobotní premiéra.

Do pardubického stánku paní Thálie se po dvanácti letech vrátila opereta. Nebyla to však opereta v klasickém slova smyslu, to by ostatně asi nebylo v jednosouborovém činoherně zaměřeném divadle úplně nejšťastnější řešení.

Toho si bylo dobře vědomo i vedení pardubického divadla, které rozhodlo, že se pustí do činoherní adaptace slavné operety Johanna Strausse mladšího Netopýr.

Ke spolupráci na tomto titulu přizvalo slavného muzikálového mága Petra Novotného, který je momentálně už kmenovým režisérem VČD.
Ten si je dobře vědom toho, co pardubický ansámbl potřebuje a speciálně pro něj také text upravil a zaktualizoval, což se ukázalo být velmi šťastným tahem.

Petr Novotný ještě více zdůraznil činoherní prvky a humorné momenty a jako režisér dokázal dohlédnout na to, aby pěvecké party byly uzpívatelné i pro činoherní soubor. Právě silný režisérský rukopis Petra Novotného je na představení znát a je jasnou odpovědí na to, zda takto náročný úkol může soubor tohoto typu se ctí zvládnout.

Pardubickým divadelníkům se to beze zbytku podařilo a ještě navíc do příběhu vnesli i přidanou činoherní hodnotu, kterou divákům může těžko přinést Netopýr v podání operetního ansámblu.

V pardubické inscenaci spolehlivě fungují všechny složky. Představení dobře slouží pěkné kostýmy Romana Šolce, zajímavě řešená scéna Ivo Žídka, do níž je navíc vtipně zahrnut i živý Salonní orchestr Václava Marka, který je jednoznačně vítaným bonusem tohoto představení.
Velkým zážitkem jsou pak výkony dvou hlavních ženských protagonistek Dagmar Novotné a Martiny Sikorové.

To, že bude Netopýr další příležitostí pro Dagmar Novotnou, o tom snad nikdo nepochyboval. Představitelka Rosalindy i v této roli potvrdila, že je herečkou s velkým H.

Její zkušenost, šarm, noblesa, přesné herectví a kvalitní pěvecký výkon, to vše se v pardubickém Netopýrovi úročí. Musí to být radost pro režiséra s takovou osobností pracovat a pro diváka ji pak vidět přímo v akci na jevišti.

Absolutně nepříjemnějším překvapením celého projektu pardubického Netopýra je ale Martina Sikorová, která si zahrála komornou Adélu.
Před tím, co při sobotní premiéře předvedla, skutečně klobouk dolů! Její výkon patřil jednoznačně k tomu nejlepšímu, co bylo v této sezoně na pardubickém jevišti k vidění. Ne nadarmo se při závěrečné děkovačce ozvalo z publika spontánní „Bravo!“.

Martina Sikorová okouzlila především nádherným zpěvem. Její hlas je jako zvon, přirozený, čistý, libozvučný, moc hezky se poslouchá. I její herecký výkon byl suverénní, sebevědomý, zkrátka skvělý!

Vypadá to, že v pardubickém souboru se začíná klubat další velká hvězda, což je moc dobře, zvláště, když jedna z těch současných – Petra Janečková – se chystá na plnění mateřských povinností…

Se ctí a s přehledem se s rolí vznětlivého donchuána Gabriela von Eisensteina vypořádal Jiří Kalužný. Ten odvedl tradičně skvělý herecký výkon a přestože s některými neobyčejně náročnými pěveckými party čas od času bojoval, rozhodně byl jedním z tahounů představení.
Suverénní projev měl při sobotní premiéře také Ladislav Špiner coby hybatel celého příběhu, notář Dr. Falke.

Dalším příjemným překvapením byl noblesní a sebejistý Jan Musil v roli nudícího se prince Alexeje Orlovského. Mladý herec ho obdařil precizním ruským přízvukem.

Představení dobře slouží i další členové souboru – Václav Dušek (ředitel věznice Frank), Josef Vrána (operní zpěvák Alfréd), Kristina Jelínková (sestra Adély Ida), Zdeněk Rumpík (vězeňský dozorce Frosch), Jan Hyhlík (koktavý advokát Dr. Blind) a Miloslav Tichý (lokaj Iwan).

Dost prostoru v Netopýrovi dostali též tanečníci, kteří ho dokázali beze zbytku využít.
A o čem vlastně celý příběh vypráví? Rentiér Gabriel von Eisenstein si má odsedět několik dní ve vězení za banální přestupek, místo toho však se svým kumpánem Dr. Falkem navštíví vrcholnou společenskou událost – grand supper u prince Orlovského.

Obklopen šarmantními slečnami začne předvádět svůj starý trik s hracími hodinkami. Vpije se do krásných očí neznámé dámy v masce a poprvé poruší svůj zvyk – daruje jí hodinky.

Netuší však, že ona krasavice je jeho vlastní žena Rosalinda a že celá situace je zinscenovaná jako msta Falkeho. Toho kdysi nechal Eisenstein běžet přes celé město v kostýmu Netopýra…