Pardubický Grand Festival smíchu se kvapem blíží a v neděli byla jedna z posledních možností zažít ochutnávku v podobě Prologu festivalu. Do Východočeského divadla zavítalo s hrou Cesta hořícího muže pražské Divadlo Na zábradlí.

Zábradlí je mezi divadly unikátní tím, že v podstatě každá uvedená inscenace je buď českou či přímo světovou premiérou dané hry. V případě hořké komedie Kellyho McAllistera se jedná o premiéru evropskou, hra se zatím hrála jen v USA, kde se děj příběhu také odehrává.

Cesta pouští

Dva bratři – Bobby a Marty – vezou popel svého zesnulého otce dle jeho přání na Festival Hořícího muže. Vinou Bobbyho neopatrnosti jim však uprostřed nevadské pouště vybouchne auto, a tak jsou nuceni strávit podivnou noc v jednom zapadlém motelu. Setkají se tu nejen s agresivním a věčně opilým majitelem motelu Eddym a jeho poněkud infantilní ženou Jo, ale i s dvojicí hipíků, kteří rovněž míří na proslulý festival.

Žánr McAllisterovy hry se pohybuje někde mezi komedií a sociálním dramatem, ve kterém vycházejí na povrch křivdy a neshody mezi jednotlivými postavami. Režisérka inscenace Marie Záchenská hru připravila bez přestávky, čímž dosáhla vhodné sevřenosti celého tragikomického dramatu a zároveň tak dokázala celkem slušně vybudovat atmosféru zapadákova uprostřed rozpálené pouště.

Inscenace je silnější v komických momentech, které sice mohou pro některé diváky být trochu hrubozrnné, ale které disponují velkým množstvím vtipných hlášek. Výborné je jak úvodní seznamování bratrů s recepční Jo, tak do absurdnosti přecházející scéna nešpor. Ve vážné poloze krátká stopáž inscenaci až tolik neprospívá. Na vykreslení charakterů svých postav nemají herci tolik času, proto své pocity a dojmy sdělují ostatním zcela bez obalu. Tím připravují své postavy o část tajemství a některé scény pak působí trochu přepjatě.

Velmi zajímavé jsou herecké výkony. Úloha Bobbyho vypadá jako by byla pro Pavla Lišku přímo napsána. Liška kromě svého mimořádného komického potenciálu dokáže vhodně naznačit i trápení, která jeho postavu mladšího bratra provázejí. Zdatně mu sekunduje i Igor Chmela, který ztvárnil životem zklamaného staršího bratra Martyho. Dusí ho pocit zodpovědnosti i neúspěchu vlastního života. Když už se mu náhodou něco povede, stane se tak obvykle omylem.

S vtipnou nadsázku pak roli Jo ztvárňuje Kristina Maděričová. V prvních chvílích inscenace je postavou, která je ostatním k smíchu, což se mění až příchodem jejího hulvátského manžela a zjištěním, jak těžký úděl musí tato žena snášet.

Postava opilce Eddyho je bohužel ve ztvárnění Leoše Nohy alespoň zpočátku dost nevěrohodná. Do značné míry s tím herec jen těžko mohl něco udělat, protože tato postava je na rozdíl od ostatních spíše jednorozměrná.

Starosti má každý

Cesta hořícího muže není inscenací bez chyb, ale rozhodně zaujme jako ukázka současné americké dramatiky. Nabízí divákům mnoho vtipných momentů, ale i drásavých okamžiků proher a narušených mezilidských vztahů. I zdánlivě šťastná mladá dvojice hipíků (v podání Gabriely Pyšné a Ladislava Hampla) má své starosti.

Celou inscenací pražského Divadla Na zábradlí prostupuje atmosféra nehybnosti. Symbolizuje ji poušť, kde hlavní hrdinové uvízli, ale i nemožnost nebo možná spíše neschopnost změnit vlastní život.

Lukáš Dubský