V Galerii GM v Hronovické ulici je k vidění výstava 30 let fotoskupiny F 64, která sdružuje dva autory Jaroslava Hřebíčka a Stanislava Součka. „Název F 64 skrývá u mého 120 let starého dřevěného foťáku nejvyšší číslo clony. Původně americkou fotoskupinu objevil Souček. Protože mám na přístroji také číslo F 64, vytvořili jsme českou fotoskupinu F 64. Má to výhodu v tom, že kamkoliv jeden z nás přijde a vystavuje, máme hned padesátiprocentní účast. Jsme nejmenší fotografickou skupinou v Česku a moc nám to vyhovuje,“ říká Hřebíček.

Nezapomene zdůraznit, že zřejmě vydrželi tak dlouho spolu, protože se málo vidí. „V něčem jsme stejní, ale jdeme si každý svou cestou. Naposledy jsme spolu vystavovali asi před dvaceti lety, ale sledujeme své práce pořád. Když ještě Standa bydlel v Pardubicích, tak jsme se navštěvovali často, ale teď, když žije v Brně, už je to horší,“ sděluje.

Jaroslav je známý nejen jako fotograf, ale i svou další zálibou – malováním vesnických kostelů, především v Rumunsku. „Protože tvrdohlavě fotím dřevěným foťákem na desky 13 – 17, tak mi velice vyhovuje inspirace kostely. Fascinují mě staré objekty, dávno zapomenutá, zdánlivě obyčejná zákoutí a místa, která pomalu mizí, baví mě objevování jejich hloubek. Na mých fotografiích nenajdete žádné zářivé barvy, vše je laděné tak trochu ponuře, do tmava, ale ne, aby to vyvolávalo depresi, doufám, že jsou tam cítit i hřejivé tóny… Kolikrát něco vyfotím a pak koukám, co z toho vyjde.“

Jak říká, je to takový kontrast k němu samému, protože svým naturelem je veselý, pohodový člověk. Proto také, když začínal, ho lákal především dokument – fotil vesnické bály, tancovačky, lidi, až později objevil zátiší. „To jsem ještě fotil na kinofilm, ale pak už jsem se vrhnul na staré hřbitovy, zahrady. Také jsem se potkal s vynikajícím fotografem Jirkou Zikmundem, který mě přeškolil na dřevěný přístroj. Zpočátku to bylo pro mne nejhorší období, protože mi to nešlo, dokonce jsem chtěl foťák spálit, ale pak jsem přece jenom vydržel a výsledek se dostavil. Všichni přešli na digitály, ale já si říkal - vytrvej, stará fotografie se zase vrátí. No a v Bohumilči bych chtěl otevřít galerii, kde bych se věnoval aranžovanému zátiší a opět trochu dokumentu.“

Hřebíček před časem objevil staré fotodesky Víta Gruse a vytvořil z nich výstavu, teď z nich chce udělat výpravný kalendář a dokonce uvažuje i o reprezentativní brožuře. „Ty fotky jsou hrozně zajímavé a nikdo je vlastně neviděl, protože pan Grus je uložil do truhly a v roce 1945 zemřel. Ležely tam a až nedávno spatřily světlo světa. Už jsem oslovil několik sponzorů a jakmile seženu peníze, tak se dám do práce,“ tvrdí a nezapomene se zmínit ani o svém dalším snu – fotografické knize o Pardubicích, kde by zvěčnil zapomenuté kouty, kostely, hřbitovy, zdokumentovaná zátiší, prostě duše starých Pardubic…

Výstava obou fotografů, jejichž zátiší se vzájemně doplňují a spolu souznějí, potrvá v galerii GM do 15. května. (Milada Velehradská)