Vizitka
Jana Ondrušková se narodila 18. června 1990. Absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě nastoupila do Východočeského divadla Pardubice 1. listopadu 2014.
Jejím předchozím angažmá bylo Těšínské divadlo Český Těšín, kde odehrála řadu rolí například: Kitty v Charleyově tetě, Agátu v Ženitbě, Barboru v Báthoryčce, Ruměnu ve hře Hadrián z římsů či Grušenku v Bratrech Karamazových.
Za roli francouzské dívky Nanette ve hře Dědeček automobil byla nominována na Cenu Thálie 2011 v kategorii muzikál.
Hostovala ovšem také v Národním divadle moravskoslezském (Večer tříkrálový, Poprask na laguně) a v Divadle loutek Ostrava (Malované na skle).
Nevěnuje se však pouze herectví, zároveň je i zpěvačkou jazzové skupiny Voctail, kterou v roce 2006 založil její otec Vlastimil Ondruška.

Hned na dvě premiéry během jednoho týdne se v současné době chystá herečka Východočeského divadla Pardubice (VČD) JANA ONDRUŠKOVÁ.

Kromě sobotního Kejklíře z Lublinu ji čekají také Tučňáci na arše. Do toho ještě dohrává některé role v Těšínském divadle, odkud se v listopadu přesunula do Pardubic.

V angažmá v pardubickém divadle jste od 1. listopadu. Předtím jste tu ani v žádné roli nehostovala. Jak se vlastně zrodil váš přestup z Těšína?
S Východočeským divadlem jsem byla už nějaký čas 
v kontaktu. Hrála tady moje spolužačka Petra Tenorová, takže jsem jezdila na představení. Dokonce jsem se účastnila konkurzu do muzikálu Balada pro banditu. Konkurz jsem vyhrála, byla mi nabídnuta spolupráce, ale tehdy mě nepustili z Těšínského divadla. Ale zůstala jsem s pardubickým divadlem v kontaktu. A v momentě, kdy Petra Tenorová oznámila, že odchází do Městského divadla Kladno, ředitel VČD Petr Dohnal mi nabídl hostování. Já jsem to ovšem nemohla řešit dojížděním, a tak jsem dala v Těšíně výpověď. Díky panu Dohnalovi jsem se ale neocitla ve vzduchoprázdnu, jelikož mi okamžitě nabídl angažmá.

Dohráváte ještě v Těšínském divadle nějaké role?
Ano, dohrávám ještě v Manon Lescaut, Janě Eyrové nebo Charleyově tetě. Zajímavé je, že v Charleyově tetě hraji i v Pardubicích, ale v jiné roli, takže si musím dávat trochu pozor, abych hrála správnou postavu. Pak ještě dohrávám v Ostravě – v Národním divadle moravskoslezském Poprask na laguně a v Divadle loutek Malované na skle.

V Těšínském divadle jste dostávala velké role, jako třeba již zmiňovanou Manon Lescaut. Z tohohle hlediska se muselo z Těšína špatně odcházet, ne?
Měla jsem se tam úplně královsky. V jiném divadle bych takové příležitosti nedostala. Jsem za to angažmá strašně vděčná, poznala jsem tam spoustu kamarádů, mám tam rodinu… V tomhle ohledu to bylo samozřejmě těžké odcházení, ale věděla jsem, že potřebuji jít dál. Navíc mě k tomu nutily i osobní důvody – putovala jsem za láskou, protože mám přítele v Čechách.

Co se vám na novém angažmá líbí?
Potkala jsem tu lidi, kterým na divadle strašně záleží. Berou svou práci jako koníčka. Dlouho jsem se nesetkala s takovou disciplínou, všichni jsou soustředění a mě baví s nimi spolupracovat.

Bylo obtížné naskočit do rozjetých inscenací, jako jsou třeba Jeptišky nebo Charleyova teta?
Lehké to nebylo, ale dostala jsem k těm záskokům úžasný servis. Podepsala jsem smlouvu s Východočeským divadlem a hned jsem dostala text a záznam hry. Měla jsem navíc možnost několika zkoušek, práci s korepetitorem a choreografem.

Na Galavečeru smíchu mohli diváci slyšet, že velmi pěkně zpíváte. Předpokládám, že se zpěvu věnujete i mimo divadelní prkna, že?
Pocházím z muzikantské rodiny. Od dětství jsem chodila v „zušce" do zpěvu. Nakonec se z toho stal můj oblíbený vyjadřovací prostředek.

Máte nějaký oblíbený hudební žánr?
Můj taťka je vynikající jazzman, takže jsem byla jazzem odkojená. Máme dokonce i kapelu, která se jmenuje Voctail.

Tak to musíte jistě litovat, že jste nebyla v angažmá, když se zkoušel muzikál Cabaret. Těšíte se na muzikálové role?
Těším se. To byl také jeden z důvodů, proč jsem chtěla do Pardubic. Kromě činohry se tady dělá výborně taky muzikál. Ale i v Těšíně vznikaly úžasné muzikály, jako například Dědeček automobil s režisérem Radkem Balašem.

Máte nějaké oblíbené divadelní autory nebo hry?
Zaujala mě ruská dramatika, dělali jsme v Těšíně třeba Bratry Karamazovi nebo Zločin a trest. Milovala jsem Ženitbu od Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Ráda bych si v budoucnu ještě v nějaké Gogolově hře zahrála – je to stále aktuální a navíc je to chytrý humor.

Vyhovují vám více současné hry, nebo máte radši klasiku?
Já jsem spíše na tu klasiku. Ale možná je to také tím, že současnou dramatiku tak dobře neznám. Když se člověk zabývá dějinami a teorií divadla, tak se učí spíše od klasiků. Ale četla jsem i pár současných her, u kterých jsem si říkala, že by bylo fajn, je inscenovat.

Hrajete radši v komediích nebo vážných dramatech?
Vůbec to nerozlišuji. Člověk chce obvykle mít to, co zrovna nemá. Vždycky, když zkouším vážnější věc, tak toužím po něčem lehčím. Ale teď se mi stalo, že zrovna zkouším najednou dvě věci, které jsou žánrově úplně rozdílné. Kejklíř z Lublinu je vážná hra, zatímco Tučňáci na arše jsou pohádková komedie.

To jste teď poměrně v zápřahu, když zkoušíte dvě hry najednou…
Trochu ano, ale pomáhá mi fakt, že obě věci režíruje Marián Pecko, takže se mi nemůže stát, že by se zkoušky překrývaly. Ale zatím na to stačím, tak snad se nic nepokazí.