Každoroční snaha pardubické Agentury NA-NIC přivézt do krajského města alespoň jedno operní představení se opět setkala s velkým zájmem hudbymilovného publika.
Dlouholetá spolupráce pořadatelů se Severočeským divadlem opery a baletu Ústí nad Labem dospěla, po předchozí sérii děl především italských autorů, k jednomu z nejzákladnějších a nejcennějších klenotů českého repertoáru, k Rusalce Antonína Dvořáka.

Téměř do posledního místečka zaplněné a evidentně natěšené hlediště pardubického divadla se nechalo pohladit nezměrným kouzlem opery, která si vydobyla trvalé místo v programu předních světových scén.

Rusalka si získala 
a okouzlila publikum

Většina publika dozajista neočekávala žádné aktualizace či extravagance pro některé současné inscenace Rusalky typické, ale jen a pouze klasické jevištní ztvárnění Dvořákova veledíla, jež zdůrazňuje pohádkovost předlohy a nezbytné prvky mysticismu vycházející přímo z libreta Jaroslava Kvapila, nikoli jejich manýristicky naroubované klony.

Ústecká Rusalka režisérky Ireny Žantovské je k většinovému publiku velmi vlídná a byť je patrné, že divadla v současné době šetří, kde se dá, zejména na výpravě scény (ta je oproštěna na minimum rekvizit, postačí náznaky či videoprojekce), jeho představy dokáže naplnit. Ostatně, Dvořákova hudba je natolik geniální, že by snad ani jevištní ilustraci, kdyby opravdu bylo nejhůře, nepotřebovala…
Pěvecké výkony nezůstaly za pověstí a současným standardem severočeské opery. Liana Sass v titulní roli si získávala přízeň publika postupně, první dějství  jako by jí tentokrát posloužilo k rozezpívání se, v závěru však již působila naprosto famózně.

Princ Milana Vlčka mohl v určitých momentech přítomné znervóznět hlasovou nejistotou a sugestivní pojetí postavy Vodníka přece jen poněkud narušuje zřetelný cizí přízvuk Sergeje Nikitina, ale taková už je současná operní praxe.

Anna Klamo svým talentem zaujala

Potěšila jako vždy sympatická Anna Klamo, která i na malé plošce, jež je předepsána pro postavu Kuchtíka, ukazuje další nuance, jimiž rozvíjí svůj nemalý talent.
A tak především poděkujme umělecké agentuře s poněkud zvláštním názvem, že neustává ve svém chvályhodném snažení. Živé opery je v Pardubicích stále jako pověstného šafránu a každý milovník tohoto žánru nemůže objíždět republiku.

Ústecká Rusalka není žádnou divadelní avantgardou, vkus diváka však nikterak neohrozí a jeho srdce si určitě získá. O čem by jinak svědčil upřímný a dlouhotrvající potlesk?

(oa)