Podruhé od zápisu této atrakce do seznamu nehmotného dědictví UNESCO v listopadu loňského roku se představily „na domácí půdě“. V lednu se už masopust uskutečnil v Hamrech u Hlinska, v březnu masky zavítají do obcí Studnice a Vortová.

Za hlučného práskání biči, výskání a doprovodu dechové hudby se masky vydaly skanzenem ke statku z Mokré Lhoty, kde požádaly starostku o povolení k obchůzce. Toho se jim dostalo s několika podmínkami. „Turci, dbejte toho, abyste po celý den vydrželi veselí a svým tancem rozdávali radost všem. Také skákejte vysoko, aby nám narostlo vysoké obilí a len,“ nabádala například starostka jednu skupinu masek.

Přihlížející diváky poté maškary na obličeji pomazaly černidlem, zatančily jim a všemožně si je dobíraly a laškovaly s nimi. Při obchůzce se masky zastavovaly u každého stavení, kde byly počastovány jídlem i pitím.

Spolehlivé doklady o masopustních obchůzkách mají etnografové z první poloviny 19. století, patrně jsou ale ještě starší. Masky se dědí z otce na syna, nosí je pouze muži. V obcích se průvody liší jen v malých detailech. Každá z masek v průvodu má svou roli a také místo, jako první jde kobyla a naopak poslední ras. Mezi prvními chodí takzvané červené masky (laufr se ženuškou) a až po nich černé maškary, kominíci, židé, Turci a slamění. Jejich úkolem je bavit diváky a mazat obličeje přihlížejících zvláštním mazadlem.

Masopustní obchůzky v tradiční podobě pořádají lidé z Hlinska, Vortové, Studnice a Hamrů a každoročně hostují maškary z jedné obce ve skanzenu Veselý Kopec. Letos se tohoto zvyku ujaly masky z Vortové. Obce, jejichž masopustní obchůzka se dostala na seznam UNESCO, vydaly nedávno společné prohlášení, kterým se zavazují uchovat tuto tradici pro další generace.