Před mnoha lety jsem měl štěstí na setkání se spisovatelem Bohumilem Hrabalem v pražské hospodě U zlatého tygra. Vypili jsme spolu pár piv, povídali o všeličems, ale hodně mě zaujala jeho teorie, že věci nebo události se vracejí v kruhu. Často si na to vzpomenu, protože je to pravda.

Kdysi jsem jezdíval do Prahy hrát s kytaristou Jaroslavem Šindlerem, seznámili jsme se na nějakém jam session při jeho koncertu s Janou Koubkovou na kolejích na Strahově. Naše spolupráce vyvrcholila společným koncertem hradeckého Ventil Dua, ve kterém jsem tenkrát hrál s kolegou klarinetistou Jirkou Vyšohlídem. Speciálně pro festival Jazz Praha jsme Ventil Duo rozšířili na kvartet o perkusistu Imrana Musu Zangiho a o Jardu.

Potom zase úplně v jiném čase si mi stěžoval Jiří Stivín, že v Čechách není pořádný kytarista, no tak jsem mu oponoval, že je a od té doby s ním Jaroslav hraje dodnes.

U Stivínů je tradice, že když je pátek třináctého, tak to je důvod oslavit datum muzikou. Potkávají se tu klasičtí i jazzoví muzikanti, výtvarníci, přátelé a střídají se hudebníci i žánry. Cestou ze Všenor do Bráníka, z jednoho takového hraní, jsme se s Jardou domluvili, že naše dávné společné hraní, po asi pětadvaceti letech, obnovíme. Rozumíme si velmi dobře jako lidi i jako muzikanti, na každou zkoušku nebo koncert se vždycky těším. A po roční spolupráci začneme v druhé polovině ledna točit cédéčko. Chceme všechno točit maximálně soustředěně jako koncert, bez odebíhání do režie a zpátky. Prostě nejdřív nastavíme zvuk a potom to dvakrát všechno sjedeme, něco přitočíme, aby byla rezerva, a pak ještě přidáme nějaká krátká překvapeníčka pro posluchače. Pak to probereme, vybereme lepší verze. A zbude jenom míchání zvuku. Snad to dopadne fajn. Už se těším.

Když jsem na zkoušce u Šindlerů v kuchyni, v jejich chaloupce v Bráníku, tak jako před těmi pětadvaceti lety, často si vzpomenu na pana Hrabala. Ano zase se něco vrátilo. A je to radost.