Východočeské divadlo v Pardubicích uvede dnes od 19 hodin po 53 letech znovu hru Josefa Topola Konec masopustu. K jejímu nastudování si přizvalo režiséra Břetislava Rychlíka.

Konec masopustu je považován za divadelní skvost druhé poloviny 20. století, ale také za jednu z nejobtížnějších her k inscenování.

„Drama Konec masopustu dopsal Josef Topol v roce 1962 a premiéru mělo mít v pražském Národním divadle v režii Otomara Krejči. Jenže hra pojednává o socialistické kolektivizaci vesnici, a tak zasáhla cenzura. V Praze být uvedena nesměla. Poprvé tak byla nastudována v Olomouci a poté v letech 1963 a 1964 obletěla s velkým úspěchem většinu českých divadel. Teprve po tomto úspěchu směla být i na repertoáru Národního divadla," nastínil historii básnického podobenství dramaturg Zdeněk Janál.

Boj o lidskou duši

Příběh se odehrává v roce 1961, kdy na české vesnici končí kolektivizace. Není to ovšem politická hra, mnohem důležitější je takřka faustovský boj o lidskou duši.

„Tento titul nás všechny nesmírně obohatil. Jedním z hlavních témat jsou mezilidské vztahy. Konec masopustu vypovídá o českém národním charakteru, v tom je Topol nadčasový," prohlásil hostující režisér Břetislav Rychlík.
Samotné zkoušení nové inscenace bylo velmi náročné.

„Během zkoušení se u některých kolegů začaly objevovat zdravotní neduhy, takže nakonec vydrželi jen ti nejotrlejší," uvedl ředitel Východočeského divadla Pardubice Petr Dohnal.

Obtížné to mají především představitelé masopustních maškar, kteří musí tančit, zpívat a recitovat ve složitých kostýmech.

„Vytváření choreografie maškar byl složitý proces. Snažili jsme se, aby to bylo co nejcivilnější, ale zároveň aby to vypadalo organizovaně," řekla Hana Achilles, která spolupracovala na pohybové stránce nového titulu.