Na úvod zvolili pořadatelé silný kalibr: Čajkovského houslový koncert D dur a Dvořákovu „Novosvětskou" symfonii. Prvotřídní program vyžaduje špičkové interprety a organizátorům festivalu se tuto podmínku opět podařilo naplnit.

Čajkovského houslového koncertu se ujal Jan Mráček. Dokonce jej na podnět Josefa Krečmera, dramaturga a ředitele PHJ, nastudoval, neboť jeho repertoár dosud toto dílo nezahrnoval. V případě sólisty večera šlo tedy o premiéru a nutno uvést, že velmi vydařenou. Precizním a naprosto bezchybným výkonem Jan Mráček znovu dokázal, že patří mezi mladšími českými houslisty k absolutní špičce. Suverénně zvládl všechna obávaná úskalí skladby, jeho technika je vskutku famózní. Do autorem předepsaných poloh se pokládá naplno, bez zaváhání či oddechu. Fascinuje-li posluchače jeho virtuozita, bez níž nelze provést první větu, vynikne současně jeho dokonale empatické pojetí Canzonetty. A finále, to už byla v Mráčkově pojetí smršť talentu a vycizelovaného umění interpretace.

Naplno a bez zaváhání, prost jakýchkoli prohřešků, však splnil svou roli také Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Ondrej Lenárd jej vedl přirozenou, na pohled až lehkou rukou, s důvěrou, jež se ukázala býti odůvodněnou. Nezaznamenali jsme žádný pozdní nástup, orchestr ani jednou sólistu nepřekryl, nikterak mu neztížil jeho part. Naopak, předvedená souhra vyzněla v jedinečně fungující výsledný tvar. Rovněž Dvořákova „Novosvětská" působila excelentně, s respektem k autorovi a s maximálním hráčským úsilím. Smyčcová sekce je tradiční devízou tohoto orchestru, skvělou práci však odvedli také všichni ostatní, obzvláštní uznání patří „dechům".

Rozhlasoví symfonici dostáli v Pardubicích své pověsti jednoho z nejlepších českých hudebních těles, místní příznivce pak může těšit skutečnost, že oba koncertní mistři orchestru Petr Zdvihal (housle) a Pavel Ludvík (violoncella) jsou absolventy pardubické konzervatoře.