OthelloRecenze 70

Lukáš Dubksý

Známá tragédie Williama Shakespeara Othello se po více než 25 letech vrátila na jeviště Východočeského divadla Pardubice.

V režii Petra Kracika vzniklo v Pardubicích komorní psychologické drama plné temných vášní.

Maurský vojevůdce 
ve službách Benátské republiky Othello si tajně vezme mladou Desdemonou. Sňatek s dívkou z patricijské rodiny vzbudí vlnu nevole, ale Othello je příliš schopným vojákem, než aby mohl být postrádán v boji 
o ostrov Kypr. Jeho pobočník Jago ale dokáže pomocí intrik probudit v Othellovi temné stránky jeho povahy. Cit a vášeň paralyzují rozum, což nevyhnutelně vede k tragickému konci.

PŘÍBĚH O LÁSCE

Shakespearovo drama se dočkalo mnoha interpretací, v Pardubicích ho režisér Kracik přetavil ve srozumitelný příběh o velké lásce.

Inscenace nemá žádné výraznější tematické akcenty či aktuální přesahy, jakkoliv by se v této hře daly nalézt. Režisér Othella pojal jako psychologické drama, soustředí se především na charaktery hlavních hrdinů. Celý příběh je podán bez nějakého ironického odstupu, vládne mu tísnivá atmosféra.

Divákova pozornost je zcela zacílena na představitele titulních rolí. Tomu je podřízena strohá scénografie, která obsahuje pouze nezbytný mobiliář a kulisy, jejichž vypovídací hodnota je pro inscenaci bohužel téměř nulová. Velmi povedená je naopak hudba Viktora Kracika, která jednoduchým orientálním motivem dobře buduje hustou atmosféru.

Do titulní role benátského mouřenína obsadil režisér možná trochu překvapivě Milana Němce. Jeho Othello není autoritativní vůdce, zpočátku působí nenápadně. V důležitém monologu, kde vypráví, jak se mu podařilo získat lásku Desdemony, vychází najevo, že je to člověk, kterému přes všechny vojenské úspěchy schází sebejistota a trpí pocity méněcennosti. Pro Jaga pak není problém probudit ve svém psychicky labilním nadřízeném neuhasitelnou podezřívavost.

Roli Jaga svěřil režisér Ladislavu Špinerovi. Základním stavebním kamenem jeho postavy je žárlivost, jakkoliv bývá tahle vlastnost obvykle spojována spíše s Othellem. Špiner hraje Jaga živelně, není to chladný manipulátor, do svých intrik se pouští s vervou, někdy téměř bezhlavě. Jago je v jeho podání rasista a šovinista, ostatní postavy ale tyto náznaky přehlížejí a umožní tak příběhu dospět až do tragického finále.

Veronika Macková je sice o generaci mladší herečkou než Milan Němec, postavu Desdemony naštěstí nepojala jako nějakou naivku a do určité chvíle ji neschází zdravé sebevědomí, které mizí se vzrůstajícím strachem z Othellova nevypočitatelného chování. Při pokusech přesvědčit svého manžela, aby odpustil svému zástupci Cassiovi, využívá ženské zbraně i chladnou logiku.

Z herců ve vedlejších rolích tentokrát zaujmou především Martina Sikorová jako Jagova žena Emilie a Josef Láska v roli mladého Cassia.

Kracikova verze Othella nenabízí nějaký převratný pohled na známou Shakespearovu hru. Naopak je skoro ideální možností (třeba při dopoledních školních představeních), jak se 
s tímto dramatem seznámit, jelikož přináší přímočaře vystavěný příběh v moderním překladu Jiřího Joska.