Po krátké přestávce se na jeviště Malé scény ve dvoře vrátil cyklus Východočeského divadla Pardubice INprojekty. Tento cyklus scénických čtení představuje většinou nové, v České republice dosud neuvedené texty.

Nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy měli diváci možnost spatřit hru německé spisovatelky Felicie Zeller nazvanou Pivo a ženy. Součástí večera byla i beseda s překladatelkou hry Zuzanou Augustovou a tvůrčím týmem.

Slovo jako základ

Divadelní texty Felicie Zeller bývají svou poetikou srovnávány s prací o generaci starší rakouskou spisovatelkou Elfriede Jelinek. Zeller se ve svých hrách zabývá aktuálními společenskými problémy, její dramata ovšem nejsou vystavěna jako klasická divadelní hra s dramatickým konfliktem, příběhem a konkrétními postavami. Autorka navíc odmítá, aby se její texty hrály realisticky, vadí ji jevištní akce a nejradši je, pokud se její dramata pouze čtou. Ostatně základ jejích her tvoří slova. Pro inscenátory je interpretace těchto her poněkud náročná, jelikož mají k dispozici pouze jednotlivé repliky a sami je musí rozdělit mezi postavy, jejichž počet rovněž není předepsán.

Mladá režisérka Tereza Říhová rozložila text mezi čtyři herečky, přičemž dvě zastupují mladší generaci (Veronika Macková a Jana Ondrušková) a dvě tu starší (Lída Vlášková a Romana Chvalová). Barmana, který je jakýmsi průvodcem a komentátorem jevištního dění, ztvárnil Josef Láska.

Ženy a pivo. Premiéra hry na Malé scéně Východočeského divadla Pardubice. Josef Láska.

Inscenace se skládá z mnoha mikrosituací, útržků rozhovorů a monologů opilých žen. Mluví se o vztazích, sexu, problémech, alkoholu, zkrátka o životě… Felicia Zeller pracuje reportážním způsobem, její texty předchází poctivá rešerše, což je na jejích hrách poznat. Mnohá konstatování nebo situace si člověk jistě vybaví z reálného života. Zpočátku jsou promluvy postav spíše zábavné, ale postupně vyznívá inscenace stále depresivněji.

Dotáčka na baru

Klíčová je v tomto ohledu předtočená scéna, kterou tvůrci natočili na baru Divadelního klubu. Jakkoliv jsem odpůrcem dlouhých projekcí v divadelních představeních, do inscenace Pivo a ženy filmová dotáčka přesně pasovala a neznamenala ztrátu tempa.

Na přípravu scénických čtení mají herci vždy jen velmi málo času, ale není to vidět. Situace rozehrávají sice s textem v ruce, ale mnohem víc než čtení to připomíná běžnou hereckou akci.

Pivo a ženy je nevšední inscenace, která asi nepobaví každého. Ale je to ten typ soudobé dramatiky, pro který je komorní prostor Malé scény ve dvoře jako stvořený. Stálo by za to nasadit podobné texty i ve formě regulérní inscenace. Rozhodně by to mělo větší smysl, než hrát na komorní scéně třeba Beckettovy Šťastné dny.