Prosincové koncerty v Sukově síni Domu hudby byly věnovány pouze tomuto velikánovi české hudby.

Dramaturgie orchestru přitom sáhla (s jedinou výjimkou) do té části autorova díla, která byla inspirována lidovou tvorbou. K provedení skladeb si pak přizvala dva z nejlepších českých pěveckých sborů a vynikající sólisty.

Večer byl otevřen netradičně. Tři písně posvátné (Tři legendy) a pět duet Petrklíč odzpíval Kühnův dětský sbor (sbormistři Jiří Chvála a Petr Louženský), doprovodných partů pro housle a klavír se ujali Ivan Štraus a Stanislav Bogunia.
Připomínat kvality sboru je asi zbytečné, Jiří Chvála, jenž dítka vedl, odvedl obdivuhodnou práci.

Sympatie publika vzbudila i přesná hra obou hráčů, zvláště Ivan Štraus byl po nějaké době přijat pardubickými posluchači s výrazy vděku.

Pak už na svá místa zasedli filharmonici, děti vystřídal Kühnův smíšený sbor (sbormistr Marek Vorlíček) a na pódium přišli sólisté (Marie Fajtová, Václava Krejčí Housková, Roman Janál a recitátor Pavel Soukup) a dirigent Petr Altrichter.

V plné parádě zazněla kantáta Otvírání studánek na text Miloslava Bureše, Martinů skladba z nejznámějších a nejkrásnějších, provoněná jeho domovskou Vysočinou.

V podání Pavla Soukupa zní text zase trochu jinak, jeho projev je velmi dynamický a emocionální, je vidět, že jako herec má zkušenosti s velkým prostorem, deklamuje s maximální srozumitelností i do nejvzdálenějšího koutku sálu.

Výsostně jarní atmosféru díla mohlo tentokrát trošinku pokazit jen ustrojení ženského sboru, černou barvu šlo možná oživit vhodným barevným doplňkem… I takové maličkosti někdy hrají roli. Provedení jinak bylo fantastické.
Totéž lze bez rozpaků říci i o skladbě z druhé poloviny večera, jíž se stala Kytice.

K sólistům se přidal ještě Jaroslav Březina, spojily se i sbory. Petr Altrichter celý ten kolos odřídil bez jediného zaváhání a s naprostým přehledem. Potlesk velkému tvůrci i všem interpretům opět nebral konce.