Výběr skladeb i vlastní provedení zaslouží absolutorium. Však se také po dvakrát publikum zvedlo ze sedadel, aby vyjádřilo své nadšení.

Šéf se neloučí!

Šéfdirigent orchestru Marko Ivanović se tentokrát představil jako komponista. Uvedl svoji Předehru na rozloučenou, zajímavou desetiminutovou skladbičku, nezatíženou konvencemi, přesto posluchačsky poměrně vstřícnou a navzdory názvu i svěží. A abychom zamezili dohadům: Ivanović se s Pardubicemi neloučí, jak by snad zařazení jeho dílka s daným názvem mohlo evokovat…

Šporcl jako sólista

Asi nejvíce očekávanou byla koncertantní část večera. V ní se jako sólista představil Pavel Šporcl, program tvořil Čajkovského Koncert pro housle a orchestr D dur. Co říci, když žádná slova nemohou vystihnout báječnou atmosféru vystoupení, při němž se hraje jako o život, s plným nasazením a přece s lehkostí.

Pavel Šporcl s obvyklým šátkem, tentokráte fialovým, a s modrými houslemi, sympatický jako vždy, si podmanil publikum svým příjemným vzhledem i vystupováním.

Opravdový mistr svého oboru přidal Paganiniho a Bacha a ještě v pohodě rozdával podpisy na autogramiádě o přestávce. Velmi milé!

Samotný závěr abonentní řady a sezony pak vytvořilo grandiózní provedení Beethovenovy Sedmé symfonie.

Perfektní tečka

Ivanović ji odřídil zpaměti. I z hráčů orchestru bylo patrné, že tuto skladbu mají dokonale zažitou, ačkoli tempo zdálo se býti poněkud volnějším, což vůbec není na škodu, naopak. Perfektní tečka za sezonou.