Dárek pečlivě zabalený do přitažlivého divadelního tvaru, který je na hony vzdálený nezáživným výchovným koncertům, má na svědomí flétnistka Komorní filharmonie Pardubice Martina Čechová.

Herci a muzikanti

Autorka scénáře a režisérka, která své síly spojila s herci pardubické scény, aby se inscenace Tisíce let hudby aneb Od pravěku k renesanci stala doslova uměleckým počinem, jemuž ten nejlepší rámec vytváří hudba, tanec, slovo a zajímavé zvukové i světelné efekty.

Na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla tak tedy všichni zainteresovaní v jakési aréně, kdy jsou doslova od diváků na délku paže, přinášejí výbornou zprávu o zdařilém výletu od pravěku přes starověk, antiku, středověk až k renesanci.

A to ať už je řeč o tzv. průvodcích - zasvěceném Martinu Mejzlíkovi či temperamentní, naivní „žačce“ Petře Tenorové anebo trojici hudebníků, členů pardubických filharmoniků Marii Čapské, Radkovi Pokorném a Martině Čechové. Jak hercům, tak ani muzikantům nečiní potíže být s mladými diváky na stejné lodi a že se jedná o ty nejkritičtější a také nejnáročnější!

Je to určitě tím, že jakékoliv školometské memorování má absenci, nahradila ho hravost, fantazie a bohatá tvůrčí invence. Jedním slovem, představení je živé se vším všudy a aktéři lehce a s nadhledem proplouvají tím, co jim inscenace nabízí.

A že toho není málo - úryvky lidové poezie, zazní verše Torquata Tassa, řecké básnířky Sapfó, slavná balkónová scéna Shakespearovy tragédie Romeo a Julie, řada vtipně vybraných hudebních i tanečních ukázek příznačných pro danou dobu, nehovoříc o seznámení s historickými nástroji včetně kostýmů…
Na působivosti průletu hudbou, jak bylo vidět na premiérovém představení, zapracovali všichni měrou vrchovatou.

„Přiznám se, že můj záměr a model představení byl původně statičtější s ohledem na nás, muzikanty, protože se na jevišti nepohybujeme s takovou lehkostí a samozřejmostí jako herci. Martin Majzlík mne však už během zkoušek přesvědčil, že náš pohyb musí být plastický, prostě divadelní. A okamžitě také přišel se zajímavými nápady, zatímco Petra Tenorová nás strhla svou spontánností. Velké díky patří též dramaturgyni Janě Uherové za profesionalitu, s níž k mému projektu přistupovala,“ uvedla autorka scénáře a režisérka Martina Čechová.

Kvalitní představení

Suma sumárum – zásluhou výborných herců, muzikantů, soustředěné režie a pečlivé dramaturgie, žádná z potřebných nuancí kvalitního představení nezanikla. Divákům, a to nejen školním, ale i odrostlejším, přinesla skvělou a srozumitelnou zprávu plnou zajímavých poznatků a zážitků. Nic nechybělo, nic nebylo navíc, nikdo se nenudil ani nezíval… Něco podobného na repertoáru Východočeského divadla jsme doposud nemohli zažít, takže ať žije Tisíce let hudby a jeho další pokračování.

Milada Velehradská