Jaké to je být první Geniem smíchu?
Je to takové nepatřičné, porota asi ztratila soudnost.

Je těžké udělat na divadle kvalitní komedii?
Jsem o tom hluboce přesvědčen. Komedie pro Semafor píši už 53 let, takže vím co je to za práci. Aby se divák zhruba jednou za minutu zasmál, musíte vymyslet 120 fórů a to není snadné. Vždycky, když pracuji na nové hře, tak trnu, jestli se tomu budou lidi smát. Zatím se smějí a v poslední době mám pocit, že čím dál víc.

Jaký humor máte rád a jaký vám naopak nevyhovuje?
Nemám rád estrádní humor a také ten humor, jehož smyslem je pobavit co nejvíc diváků bez ohledu na kvalitu těch vtipů. My se v Semaforu specializujeme na fajnšmekry, kterým se líbí naše osobitá poetika.

Máte recept na to, jak udělat kvalitní komedii?
Dříve bylo základem mít papír a tužku, teď už je to spíš počítač. Potom už zbývá jen jedna maličkost – sedět a čekat na nápady.

Kde se vám nejlépe tvoří?
Asi doma za počítačem. Ale vždy u sebe  nosím papír a tužku, protože občas mě něco napadne, když jdu třeba po ulici. Zrovna, když jsem jel na předávání cen do Pardubic, tak mě napadly dva momenty, které se musí vměstnat do naší nové hry.

Jaké návštěvníky láká současné Divadlo Semafor. Spíše pamětníky nebo mladé diváky?
Pamětníků a mladých diváků je v Semaforu menšina. K nám chodí hlavně střední generace, tedy děti pamětníků, kterým naše písničky pouštěli doma rodiče. Mládež je ale výtečná. Když k nám přijde školní třída, tak ta dokáže rozpohybovat celé hlediště.

Chodíte v Praze do konkurenčních divadel? Nebo si radši od divadla odpočinete?

Já chodím se ženou hodně do divadla, konkrétně do Dlouhé, Dejvického nebo Činoherního klubu. Nemusí to být ani komedie. Bohužel nemám moc volných večerů, ale aspoň dvakrát měsíčně někam do divadla zajdu. Je to droga.

(dub)