Inscenace hry Antona Pavloviče Čechova Racek, která měla ve Východočeském divadle premiéru v sobotu a neděli večer, měla pro mnohé diváky překvapivý nádech. Pardubický soubor totiž pojednání o nenaplněných uměleckých ambicích a neopětovaných citech pojal pod režijním vedením Zdeňka Duška jako komedii plnou vnitřních tragédií. A pokus to byl celkem povedený.

Asi těžko by se někdo mohl pustit do Čechovova Racka jako do nějaké řachandy. Úsměvné momenty vycházely z hloubi příběhu až v druhém plánu, přesně tak, jak si to režisér Zdeněk Dušek přál. A publikum to dokázalo ocenit.

K odlehčení příběhu došlo i na písničky!

Vyprávění o lidech, kteří nejsou spokojení s vlastním životem, ale navzdory své touze po něčem jiném v něm nedovedou mnoho změnit, se tak pro diváky stalo snesitelnějším, lehce stravitelnějším, než kdyby byl Racek pojat jako těžké drama plné symbolů.

K odlehčení příběhu měly posloužit také písničky. Tento rovněž poměrně neobvyklý krok však vyzněl tak z poloviny. Některé hudební vstupy působily trochu jako návštěva z jiného světa nebo přinejmenším žánrově úplně odlišného představení.

Když už ale hudba od Daniela Fikejze začala znít, tak se pardubičtí herci vypořádali s pěveckými party velmi dobře.
Přestože Čechov svého Racka napsal znamenitě, možná by představení pro zachování tempa, které si sami divadelníci zvolili, neškodilo ještě pár drobných škrtů.

Problém? Ta miluje toho a ten zas onu…

Hra, v níž každý po něčem touží a zároveň se pro něco souží, zavedla publikum na venkovský statek Petra Nikolajeviče Sorina (Václav Dušek). U svého bratra tráví prázdniny slavná herečka Irina Nikolajevna Arkadinová (Jindra Janoušková) společně se synem, „rozhněvaným mladým mužem“ Konstantinem Gavrilovičem Treplevem (Martin Chamer).

Ten se rozhodne hledat sám sebe prostřednictvím umění. Své nenaplněné literární ambice se pokusí „ukojit“ realizací vlastní divadelní hry, do níž obsadí venkovskou dívku, kterou miluje – Ninu Zarečnou (Martina Sikorová). Ta však ale více než po lásce Konstatina touží po slávě, kariéře herečky a úspěšném spisovateli Borisi Alexejeviči Trigorinovi (Radek Žák), o němž se domnívá, že by jí mohl v cestě za jejím snem pomoci. Jenže toho zas miluje o mnoho let starší Arkadinová, s níž Trigorin na statek přijel. Úspěšného spisovatele ale nenávidí Konstantin…

A toho by naopak chtěla dcera správce Sorinova statku Máša (Marie Málková). Protože Konstantin její city neopětuje, začne z nešťastné lásky pít a provdá se za učitele Semjona Semjonoviče Medveděnka (Alexandr Postler), s nímž ale moc štěstí nenadělá.

Mozaiku příběhu dotváří správce statku Ilja Afanasjevič Šamrajev (Josef Vrána) se svou ženou Polinou Andrejevnou (Ludmila Mecerodová) a lékař Jevgenij Sergejevič Dorn (Martin Mejzlík). Tomu dříve lehávalo u nohou mnoho žen, ale nyní působí spíše dojmem, jako kdyby byl už přejedený životem…

Jeho pravým opakem je Petr Nikolajevič Sorin. Ten by tak rád žil ještě naplno, kdyby mohl, jenž je stár a nemocen.

Herecké výkony byly přesvědčivé

Pardubický soubor v Rackovi potvrdil své kvality. Potěšitelné je, že k přesvědčivým výkonům zkušených členů se dařilo i jejich mladším kolegům – Martinu Chamerovi, Martině Sikorové a Marii Málkové, která v Čechovově hře prokázala také svůj komediální talent.