Co vás na hře Zamilovaný Shakespeare nejvíc zaujalo?
Ondrušková: Je to příběh o zakázané lásce z našeho divadelního prostředí. Je to hravé, dojemné i vtipné, prostě celá paleta barev.
Láska: Mě na tom zaujalo to, že je to herecky velká výzva, i díky tomu, že to má filmovou předlohu a je tam hodně emocí. Je to strašně dobře napsaný romantický příběh, u kterého se diváci zasmějí.

Liší se inscenace nějak výrazně od filmu?
Láska: Ani moc ne, škrtali jsme jen lehce. Režisér nám říkal, že tam je asi 85 procent textu úplně stejného jako ve filmu. Liší se to v tom, že je to divadlo (smích).

Pro vás oba je to velká příležitost. Jak je zkoušení náročné?
Láska: Podívejte se na nás (smích).
Ondrušková: Náročné je to fyzicky, protože jsme prakticky celou dobu na jevišti, nebo se převlékáme. Takže jsme si to museli zažít i logisticky. Některé situace bylo těžké si rozklíčovat, ale pan režisér nám to hezky vyložil, takže spolupráce naštěstí šla lehce.

Jak se vám spolu partneří?
Ondrušková: Hezky, jsem moc ráda, že to hraju s Pepou Láskou.Láska: A já jsem rád, že to hraju s Janou. Fakt.

Jano, jaké je hrát, že hrajete muže?
Ondrušková: Hraje se mi to dobře, protože osobně se lépe cítím v mužském kolektivu než v ženském. Mužský svět mi přijde pragmatičtější. Nabízí se si tu mužskou polohu užít. Takže jen doufám, že je to v rámci vkusu a nepřeháním to. Moc mě to baví.

Kdybyste měli vybrat jakoukoli postavu opačného pohlaví, kterou byste si s chutí zahráli?
Ondrušková: To je těžké. Nemám totiž sny ani o ženských rolích, natož o mužských.
Láska: Nevím, asi bych si dal Maryšu, je to zajímavá postava. Ale také nemám sny ani o mužských rolích. V tomto představení chvíli ženská jsem, ale jen opravdu chviličku. Baví mě, že můžu blbnout, ale nemyslím si, že bych byl schopný zahrát celé představení jako žena.

V alžbětinské době všechny role hráli muži. Pepo, dokážete si představit, že byste kolem sebe měl jen mužský soubor?
Láska: Asi ne. Ženské do souboru přinášejí něco, co je hrozně hezké. Když se zkouší věc, kde jsou jen muži, je to sranda, ale když je tam ženská, je to úplně jiné. Všichni se začnou chovat jinak. Stačí jedna ženská, je jedno jaká je a jak vypadá.

A Jano, vy čistě ženský?
Ondrušková: Nedokážu si představit, že bych hrála v klášterním divadle (smích). Kdysi jsem zkoušela v inscenaci Dům Bernardy Alby, kde nás bylo osm žen plus režisér. A byla jsem ráda, že tam režisér tu ženskou energii vyvažuje.

Kdyby tento zákaz, že ženy nesmí v divadle hrát, platil dál, čemu byste se věnovala?
Ondrušková: Asi bych dělala v hospodě (smích). V nějakém divadelním klubu - když už bych nemohla hrát, aspoň bych byla blíž tomu mužskému divadelnímu světu.

Máte nějaké perličky ze zkoušení?
Ondrušková: Když jsme s Pepíkem zkoušeli naše intimní scény, bylo to samo o sobě takové perlivé. Kromě toho mám hodně převleků do muže a musí to být rychlé. Takže málem vyjdu s knírkem na jeviště, i když zrovna mám být žena (smích).

Hráli jste někdy v Romeovi a Julii?
Láska: Já ne.
Ondrušková: Já jsem dělala záskok, ale ne titulní roli.

Takže si ty známé scény zahrajete teď.
Ondrušková: Ano. Ani na konzervatoři jsem tyto dialogy nedělala. Spolužáci ano, ale já se jen dívala, jak trénují balkonovou scénu.
Láska: My jsme to na škole měli taky. Když se musel dělat verš, většina spolužáků si vybírala Shakespeara a hodně z nich mělo Romea a Julii. Já jsem jako jediný šel do Cyrana. Takže to teď také zažívám poprvé.
Ondrušková: Vidíš a v Zamilovaném Shakespearovi hraješ Cyrana taky, je tam na něj odkaz.

Při zkoušení se údajně dost brečelo. To je to tak dojemné?
Láska: To je vyčerpáním (smích).
Ondrušková: Některé kolegyně přišly s kapesníčkem. Asi to je opravdu dojemné už kvůli té zakázané lásce. Nemůžeme prozrazovat, jak to dopadne, ale není to typický happy end.

Jak často se stává, že mezi herci (případně hercem a autorem nebo režisérem) na jevišti skutečně přeskočí jiskra?
Ondrušková: Nějaká jiskra přeskočit musí, ale není to myšleno tak, že ti dva lidé spolu okamžitě mají poměr. Musíme spolu nějak chemicky působit. Možná právě proto některé kolegyně pláčou - mají pocit, že nám tu zakázanou lásku věří.
Láska: Mezi těmi lidmi to musí fungovat. Nemělo by se ale zapomínat na to, že je to divadlo. Údajně když s někým hrajete pár, musíte se do něj zamilovat. Neznamená to ale, že spolu hned skončíte v posteli. Pracujeme s emocemi a když na jevišti musím věřit tomu, že ji miluju, tak ji v tu chvíli opravdu miluju.

A večer, když skončí představení, musíte z té role zase vystoupit.
Láska: Já si to přes ten generálkový týden nechávám, nemám čas z toho vystupovat (smích). V úterý jsme hráli Až na věky, tak jsem ty emoce akorát přehodil na kolegyni Štěpánku Fingerhutovou.
Ondrušková: Ano, to mi byl nevěrný se Štěpánkou (smích). Já mám přes generálkový týden volno, takže to mám jen na Pepovi.