Na ani jednom z osmi ročníků Grand Festivalu smíchu nechyběla v Pardubicích v roli patronky známá herečka Luba Skořepová.
„Vždycky tu divákům říkám, jak díky festivalu pěkně vypadají a že díky němu zase omládli. Nechtěla jsem o tom mluvit zas, a tak jsem se rozhodla, že tentokrát publiku napíšu dopis,“ vysvětlila čtyřiaosmdesátiletá rodačka z Náchoda, která byla letos kmotrou hry pražského Dejvického divadla Černá díra.

„Byla bych ráda, kdybych se mohla účastnit i několika dalších ročníků Grand Festivalu smíchu. A tak se modlím k Pánu Bohu, aby si mě tu ještě chvíli nechal,“ svěřila se dlouholetá opora činohry Národního divadla v Praze.

Proč stárneme?


„Stárneme kvůli protivným kalendářům, kde jsou samá čísla – dny, měsíce, roky a někdy dokonce i hodiny, podle nichž se musíme všichni řídit. Kdyby je lidé přestali tak úzkostlivě počítat, tak by zapomněli, jak dlouho už mají od dětství, prvních lásek, svatby atd. Kdyby takhle nefungovala paměť, tak by si všechny cévy a hormony řídící se podle hodinových ručiček ani nevšimly, že stárneme. Takhle si to ale všechno organismus hlídá, protože čas je všude – na hodinkách, v televizi, mobilu… Naši předkové se ho tolik nedrželi. Proto také pomaleji stárli a méně plešatěli, jejich kostičky neztrácely vápno a chrupavky se tak neošoupaly,“ konstatovala Luba Skořepová. „Proto dříve mohli vyrazit tancovat i v osmdesáti letech. Kdyby člověk nevěděl, kolik mu je roků, tak by to nepřipadalo divné ani jemu, ani těm druhým,“ podotkla vyhlášená herečka i bylinkářka.

„Jsem přesvědčena o tom, že pak by i krev bublala jako za mlada, oči netrpěly zákalem a hlas by tak nechraptěl,“ dodal jeden z „maskotů“ festivalu.
„Přestaňte tak úzkostlivě počítat roky, dny a hodiny! Já bych si to užívala. Každé ráno bych přivítala při východu slunce a rozloučila se s ním při západu. Příchod jara bychom poznali podle pupenů, podzim podle švestek. A pořád bychom se těšili, co máme před sebou, co teprve přijde a neřešili to, co už máme za sebou,“ přemítala Luba Skořepová. „Já už jsem svůj rodný list dávno ztratila,“ nechala se slyšet patronka představení Dejvického divadla, kde jednu z hlavních rolí ztvárnil též Ivan Trojan.

Poprvé na záskok

„Dojmy z představení mám pěkné. Bylo vidět, že publikum bylo nachystané na zábavu,“ řekl Ivan Trojan. „Lidé dnes mají dost svých starostí a chtějí se hlavně pobavit. A že pardubické divadlo uspořádalo festival zaměřený na komedie? Inu, proč ne,“ položil řečnickou otázku známý herec, který v Pardubicích hrál teprve podruhé v životě. „Předtím jsem tu byl jen jednou. Když jsem nastoupil do vinohradského divadla, tak jsem zaskakoval ve hře Oldřich a Božena za Martina Stropnického. Byly to tehdy asi tři věty,“ uzavřel.

Komedie roku: Bláznivé nůžky z Pardubic

Nejlepší komedie loňského roku je z Pardubic!
Svými hlasy o tom rozhodla odborná, studentská a divácká porota osmého ročníku Grand Festivalu smíchu, který včera večer skončil ve Východočeském divadle (VČD) slavnostním udílením festivalových cen na Galavečeru smíchu.

Milé překvapení

„Hru Bláznivé nůžky napsal německý autor a psycholog Paul Pörtner jako analytické psychodrama. Proslavili ji Američané Bruce Jordan a Bobby Lohrmann, kteří ji přepsali do žánru bláznivé krimikomedie. Zdůraznili její interaktivní podobu a vypracovali podrobný manuál pro práci s publikem. Ve výsledku je tak každé představení originálem a skvělou zábavou pro publikum i zúčastněné herce,“ konstatoval pro náš Deník mluvčí VČD Radek Smetana.
Jeden z hlavních představitelů této inscenace Ladislav Špiner navíc získal Cenu za nejlepší mužský herecký výkon přehlídky za roli majitele salonu Bláznivé nůžky Antonína Řezníčka alias Tonyho.

„Byl jsem příjemně překvapen. Je to skvělý pocit. Nikdy předtím jsem žádnou cenu nedostal. Na to, že jsem v pardubickém angažmá přibližně půl roku, tak je to pro mě osobně určitě velký úspěch,“ svěřil se Ladislav Špiner. „Cena by ale měla patřit všem mým kolegům, protože bez nich by to opravdu nešlo. Velký dík patří i režisérovi Petru Novotnému,“ podotkl představitel Tonyho v Bláznivých nůžkách.

Největší sympatie diváků si v letošním ročníku vysloužila komedie Slováckého divadla Uherské Hradiště 1 + 2 = 6 (Jeden a dvě je šest).
U odborné i studentské poroty zvítězila Černá díra v nastudování pražského Dejvického divadla. Herečka Martha Issová si navíc odnesla Cenu za nejlepší ženský herecký výkon přehlídky.

Nejlepší anekdota

A nejlepší vtip soutěžní přehlídky vtipů, anekdot a fórů Fórfest, jenž byl součástí doprovodného programu festivalu? NASA vyvinula raketu pro lety do vesmíru a na první zkušební let vybrali její experti jako posádku violistu a opici. Oba dostali na cestu zapečetěné obálky. Opice na ní měla napsáno: „Otevřít 30 minut po odletu!“ a violista: „Otevřít 60 minut po odletu!“. Nastal den odletu a ve stanovený čas raketa úspěšně odstartovala. Po půl hodině otevřela opice obálku. V ní stálo: „Zmáčkni tlačítka A5 a F9 na třetím ovládacím panelu v sektoru 2, zapni chlazení na třetí motor a proveď navigaci lodi podle palubního počítače!“ Opice šla a provedla všechny úkoly. Po dalších třiceti minutách otevřel obálku violista a v ní stálo: „Nakrm opici, ale proboha na nic nesahej!“