Sinfonietta A dur Sergeje Prokofjeva, dílo skladatelova mládí a za jeho života několikrát přepracované, se u nás v živém provedení neslyší často. Dramaturgii orchestru proto patří první dík. Druhý pak dirigentu Leoši Svárovskému a jeho citu pro plastické vystižení jednotlivých odstínů jen zdánlivě jednoduché skladby, založené na střídání rytmických prvků a nálad. Patří-li autorova Symfonie č. 1 Klasická k základním kamenům repertoáru pardubického orchestru, proč občas nesáhnout po jiném, ovšem stejně dokonalém opusu. Dobrá volba!

Úlohy sólové hráčky se v koncertantní části večera ujala Monika Knoblochová. Pohříchu nepatří k mediálně protěžovaným umělcům, ačkoli jde o jednu z nejlepších českých cembalistek. Její skvostnou interpretační vyspělost si mohli abonenti vychutnat při poslechu Koncertu pro cembalo a malý orchestr Bohuslava Martinů, působivého a přitažlivého dílka dokumentujícího invenci a všestrannost svého tvůrce. Dokonalé provedení jednoznačně přesvědčilo všechny přítomné o zasvěcené znalosti Martinů skladeb, jíž sólistka disponuje. Přitom působí velmi skromně, což násobí sympatický dojem.

Po přestávce si dopřáli hráči i ti v auditoriu skutečný a velmi oblíbený hudební pamlsek v podobě Symfonie č. 1 C dur Georgese Bizeta. I když tentokrát v první větě, alespoň při středečním provedení, mohly citlivé uši zaznamenat droboulinké zakolísání, šlo opět o nastudování živé a jiskrné.

(oa)