Po úspěšných Želarech se režisér Ondřej Trojan po sedmi letech opět vrátil do české historie, tentokrát do sedmdesátých let, do tuhé normalizace. Film natočený na motivy stejnojmenné knihy Petra Šabacha sleduje osud čtveřice „mániček“ od okamžiku, kdy v patnácti letech dostanou občanský průkaz, až do chvíle, kdy se v osmnácti snaží uniknout vojně a pokoušejí se získat modrou knížku.
Ke kladům filmu patří především podmanivá hudba Boba Dylana a výtečná kamera osvědčeného Martina Štrby. Výkony všech (ne)herců mile potěší, ale utáhnout dvě a čtvrt hodiny dlouhý příběh nedokáží. První polovina filmu podává dosti jednostrannou výpověď o „máničkovské“ revoltě a působí utahaně, naštěstí se film v druhé polovině přesune do dramatičtější roviny.
Označení hořká komedie si Občanský průkaz vysloužil právem, protože se nesnaží být nostalgickými Pelíšky ani undergroundovým A bude hůř, ale výpovědí o normalizační době, kdy si mladí teenageři urovnávali svoje životní hodnoty.
(pst)