Komediálního talentu má na rozdávání, ale sama nejraději vystupuje v muzikálech. Řeč je o herečce Východočeského divadla Pardubice Martině Sikorové. Ta už byla dvakrát oceněna cenou za nejlepší ženský herecký výkon pardubického Grand Festivalu smíchu.

Nyní ji mají diváci možnost vidět ve zbrusu novém muzkálu Zpívání v dešti, kde hraje roli Kathy Seldenové. Nejen o tomto muzikálu je rozhovor našeho Deníku s talentovanou herečkou.

Dramaturgyně Jana Uherová říkala, že inscenace Zpívání v dešti je nejsložitější za posledních asi deset let. Bylo to tak složité i pro herce?
To je asi individuální, práce jsme určitě měli nad hlavu. Neobvyklé bylo, že jsme se obsazení hlavních tří rolí dozvěděli už téměř před rokem. Museli jsme totiž s Pepou Pejchalem a Honzou Musilem začít trénovat step. To pro nás byla novinka. Zbytek inscenace jsme připravovali jako každý jiný muzikál, část zkoušení zabraly korepetice, část choreografie. Velmi složitá je ovšem nová inscenace po technické stránce, je tam obrovské množství přestaveb a to dost složitých, například jsem ještě nehrála v představení, kde by pršelo.

Divák vidí vždy až výsledný tvar. Co všechno předcházelo vzniku muzikálu Zpívání v dešti?
Předcházel tomu rok tréninku stepu s Václavem Muškou a Olinkou Heřmanovou. Ta s námi začala s nějakými základy, Vašek pak postavil choreografii, no a nakonec jsme to společnými silami dotáhli až do výsledného konce. Step je velmi těžký, ani si sama neumím představit, jak moc, profesionální stepaři trénují každý den, roky. My jsme sice měli hodiny i třikrát týdně, ale stejně nemůžeme říct, že stepujeme. Teď musíme pracovat na tom, abychom si udrželi, co jsme do sebe nasoukali. Máme v plánu, že si dáme trénink pokaždé den před představením. Uvidíme, jestli to bude stačit.

Vaší dosud největší muzikálovou rolí byla vražedkyně Roxie v Chicagu. Ve stejné roli nyní vystupujete i v pražském Divadle pod Palmovkou. Jak jste se k tomu dostala?
Při zkoušení Mefista mi režisér této inscenace a ředitel Divadla pod Palmovkou Petr Kracik nabídl, abych přišla na konkurz právě na tuto roli.

V čem je podle Vás pražská verze muzikálu Chicago jiná než ta pardubická?
V Praze nemáme orchestr, to je určitě škoda. Pro mě osobně je největší rozdíl v tom, že v roli alternuji s Petrou Doležalovou, že nemůžu hrát každou reprízu. A protože mám doma představení opravdu dost, hraje častěji Peťka, teď to například vychází tak, že budu do prázdnin hrát už jenom dvakrát.

Lákalo by vás zahrát si na velkých hudebních scénách, jako je třeba Městské divadlo Brno nebo pražské Hudební divadlo Karlín?
To by se mi moc líbilo, ale to není jen tak. Absolvovala jsem několik konkurzů na muzikály do Brna i Prahy, a když vidím, jak šikovní a připravení lidé se jich účastní, už to tak růžově nevidím. Teď v pátek jsem se byla podívat v Brně na muzikál Bídníci a to je pro mě úplně jiný level. A tak jsem moc šťastná za krásné role, které můžu hrát v Pardubicích.



Takže muzikálové role máte radši než ty činoherní?
Ano, mám.

Lukáš Dubský