Garantem druhého soutěžního večera přehlídky nejlepších divadelních komedií Grand Festivalu smíchu se stala JITKA SMUTNÁ, která svou kariéru herečky začínala právě ve Východočeském divadle v Pardubicích.

Jak vzpomínáte na své první angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích?
Nejsem z herecké rodiny, takže ten příchod sem byl vlastně prvním setkáním s funkčním organismem divadla. Je dobré, když je prostředí okolo k mladému herci laskavé. Tady jsem hned zapadla do repertoáru a tři měsíce jsem měla patnáct představení měsíčně. Neměla jsem tedy moc času na rozkoukání. Působili tu výborní herci, a i když to byla doba normalizace, tak v tomto divadle byla taková oáza bezpečí. To bylo v té době docela nebývalé. Na Pardubice vzpomínám moc ráda. Potkala jsem se zde s výbornými režiséry a měla jsem tu hodně pěkných příležitostí.

Co vám pardubické angažmá jako čerstvé absolventce DAMU přineslo? Byl zde někdo, kdo na vás profesně zapůsobil?
Byli to především lidé, které jsem mohla pozorovat při práci a zároveň s nimi hovořit v soukromí. Myslím, že mě ovlivnil každý člověk, který tady tenkrát byl, i profese, které jakoby nejsou na jevišti vidět, jako jsou garderobiérky, krejčovna, vlásenkáři nebo inspicienti. Někdy se člověk neučí z toho dobrého, ale i z toho špatného a ten názor se pomalinku skládá. V tomto divadle byli vždy přátelští. Herci jsou zde od rána do večera. Divadlo je vlastně jako rodina. Nebudu nikoho jmenovat, protože mě ovlivnil celý ten živý organismus.

Vzpomínáte si na nějakou roli, která vám utkvěla v paměti nebo byla vaše oblíbená?
Poslední role, kterou jsem tu hrála. Byla to role Célie v Jak se vám líbí. Režíroval ji režisér Karol Skladan, s kterým jsem se setkala při práci poprvé a myslím, že to bylo také poprvé, kdy jsem objevila, že můžu diváky rozesmát.

Co vás vedlo k tomu, že jste odešla do Ostravy, kde jste následně několik let působila po boku slavného holického rodáka Jana Kačera?
Právě proto, že na představení Jak se vám libí přijel šéf činohry tehdejšího Státního divadla v Ostravě Karel Vochoč. Jel si nakoukat někoho jiného než mě a odvezl si příslib, že se přijedu podívat do Ostravy a rozhodnu se, jestli budu chtít do jejich angažmá.

Jaký máte vztah k vážným hrám a jaký ke komediím? Preferujete jedny více než ty druhé?
Mám ráda tragikomedie, jednoznačně hry, u kterých je humor obsažen, ať už více či méně zjevně. Humor nemusí být na první pohled vidět, ale tak jako v životě – i něco vážného může být k smíchu.

Máte nějakého oblíbeného autora komedií?
Nemyslím, že mám oblíbené přímo autory, spíše jednotlivé komedie. Musím říct, že francouzská hra Jméno mne velmi zaujala. Nesmírně se mi představení herců Městského divadla Brno líbilo.

Nikola Pracná