V úterý přijíždí se svou scénou Městského divadla Mladá Boleslav soutěžit o titul Komedie roku 2016 s komedií S nebožtíkem v patách.

V dotazníku na stránkách vašeho divadla jste u otázky, které město máte nejraději, uvedl jako první Pardubice. Proč?
Prožil jsem zde část svého života a město, hlavně jeho okolí, je krásné. Vracím se sem moc rád. Dokonce v šatně mám stále své jméno na věšáku.

Na festival přijíždíte s komedií S nebožtíkem v patách. V čem je podle vás kouzlo této komedie, že se dostala právě mezi soutěžní?
Myslím, že to je komedie, která chytí každého bez rozdílu věku. A proč je zde? No asi se líbila komisi, která ji vybrala a tak doufám, že důvěru v nás vloženou nezklameme.

V inscenaci hrajete hned dvě postavy. Která je vám bližší? Nebo má každá postava něco jiného a specifického?
Mám rád obě role, ale jakožto Moravákovi je mi bližší ta první – stavitel Thorpe. Pojal jsem ji po našemu.

Hrajete raději v komediích nebo máte radši vážnější tématiku?
Mám rád oba žánry. Každý má své kouzlo. Ale je pravdou, což vědí všichni herci, že rozesmát diváka je daleko těžší než ho rozplakat.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste v komedii nehrál, ale režíroval ji?
Ne, neuvažoval. A myslím, že by to byla katastrofa.

A když už jsme tak trochu zabrousili k těm komediím. Jaký máte rád humor vy? Máte vysněnou nějakou komickou postavu, kterou byste si rád zahrál?
Mám rád chytrý humor, ne ten lascivní, fekální. Vysněnou roli snad ani nemám. Jsem rád za každou dobrou komickou úlohu.

V čem je podle vás síla Festivalu smíchu? Má vůbec význam pořádat festival zaměřený na komedie?
Byl jsem již u zrodu festivalu, u jeho prvního ročníku jako herec. Je důležitý a má své místo, neboť humor je stále potřeba. Obzvláště v dnešní době. Jsem zde již po několikáté jako účinkující, ať již ve zdejším angažmá, tak i v tom boleslavském a jsem hrdý na to, že jsem byl přítomen ve hrách, které u diváků uspěly.

Podělte se s diváky o váš oblíbený vtip, trapas nebo historku ze zkoušení.
No je jich víc, ale jedna taková se mi stala, když jsem byl v angažmá ve Varech. Měl jsem během jedné scény přinést napůl utonulou dívku ve hře Jitřní paní. Tak ji pokládám, že ji zachráním a jak si klekám, ejhle, celý rozkrok se mi rozpáral. Jak zvukově, tak vizuálně moc zajímavé. No zachránil jsem ji, probrala se smíchem.

Kristýna Plešková