„Nejsem jako ti hrdinští otcové v truchlohrách, kteří státu přejí dobré chutnání, když chce sežrat jejich děti,“ prohlašuje vladař pacifista, ale hlavně nadšený zemědělec a vášnivý chovatel slepic v jedné osobě ve hře slavného švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta.

Přestože ji autor napsal před více než půl stoletím a odehrává se ve starověkém Římě, není ani současnému publiku vzdálená. „Dnes taky žádného rozumného člověka nenapadne stát se ministrem,“ tvrdí Romulus Veliký. „Copak se kultura dá zachránit,“ ptá se římský vladař, který za výsadu politiků pokládá právo nic nedělat a v klidu snídat vajíčka z vlastní „slepičárny“. A to i přesto, že mu je v patách nepřátelské vojsko, zem má zpustlou a kasu prázdnou… (Kdo ví, jestli stejně, jako je teď ta městská v Pardubicích?) „Na tomhle světě není už nikdo v bezpečí,“ je přesvědčen vědomý antihrdina, jenž se otevřeně přiznává k tomu, že světové politice vůbec nerozumí. Ví jen jedno: „Musíme si vybrat mezi katastrofálním kapitalismem a kapitální katastrofou.“ A také chápe, že „válka je zločin od doby, kdy byl vynalezen obušek“. Dobře si uvědomuje, že končí jedna civilizace a nastupuje druhá – mladší, agresivnější, ochotnější se obětovat pro své ideály… Nechává ho to však ledově chladným, stejně jako všechny pro něj krajně nepříznivé zvěsti.
V roli jeho ženy Julie, ctižádostivé „matky vlasti“, kterou postihne tragický konec, se představila Lída Vlášková. Vladařova dcera Rea, jejímž snem je stát se „dramatickou umělkyní“, výtečně „sedla“ Kristině Jelínkové. Přesvědčivý byl i Martin Mňahončák jako Aemilianus, který byl tři roky snoubencem jediné vladařovy dcery, ale teď mu „vypálil rybník“ zámožný výrobce textilu Caesar Rupf (Martin Mejzlík). V pikantní úloze „antického“ herce Phylaxe se publiku představil Josef Pejchal. Byzantského vladaře Zena si zahrál Jan Hyhlík, obchodníka s uměleckými předměty Apollyona „pardubický Jánošík“ z muzikálu Malované na skle Ladislav Špiner. Neodolatelný byl Radek Žák jako vyčerpaný rychlý posel Spurius Titus Mamma i scéna, v níž Jiří Kalužný jako ministr války simuluje bojové situace s Václavem Duškem v roli ministra vnitra na playstationu…

Podobných povedených „vychytávek“ a fórků je v této hře o pádu Říma i rozkladu politických systémů režírované Jiřím Seydlerem řada. Nechybí ani kuchař s nebezpečným sekáčkem a zkrvavenou zástěrou, posel na kolečkových bruslích či střílející robot…

Trochu rušivě působí efekty, které mají pomoci vyjádřit skutečné pocity a emoce jednajících postav. Ty bohužel s celou hrou příliš nesouzní. Vypadá to, jako kdyby jejich hlavním účelem bylo, že se divadlo může pochlubit svým novým vybavením…