Zpěvák se tak vrátil do města, kde se před dvanácti lety odehrála jeho vůbec první autogramiáda. Symbolicky se tak uzavřelo dvanáctileté období, které zpěvák nastartoval úspěšným albem C'est la vie.

Jaký je to pocit – vrátit se opět do Pardubic? Tedy do města, kde jste měl svou první autogramiádu v životě?
Je to zvláštní pocit zejména v tom smyslu, že cítím tíhu těch dvanácti let, které mě dělí od okamžiku, kdy jsem tady byl poprvé. Člověk je starší, čím dál víc věcí ho bolí. Zaplaťpánbůh mě ale bolí pouze ty věci, které odpovídají mému věku. Užívám si to tu. Myslím, že to bylo velmi milé setkání s fanoušky z Pardubic a okolí.

Jak u Vás budete vypadat závěr letošního roku?
Samozřejmě slavím Vánoce, což se  týká především mých dětí. Budeme spolu u stromečku rozbalovat dárky. Z profesního hlediska je pro mě závěr roku poměrně náročný, protože mám dost koncertů, a do toho ještě natáčím videoklip. Ten se bude točit na Kanárských ostrovech, kam odlétám tento čtvrtek. Sice se tam těším, ale kousek světa jsem už jsem viděl a mám pocit, že nejlépe mi je doma. Na druhou stranu se tam alespoň zahřeji, když mají prý do Čech přijít mrazy. Klip se vztahuje k Písni padlých. Budou v něm hrát autentičtí veteráni z Afghánistánu nebo z Perského zálivu, na což se moc těším. Písnička je tak trochu o lidech, co se vrací z války, a mnohdy s různými zraněními. Někteří se nevrátí vůbec a právě na tyto smutné hrdiny se pokusím vzpomenout.

Jak u vás vypadá Štědrý večer?
Je to naprostá klasika. U štědrovečerního stolu nechybí ani moje maminka, která udělá výborného kapra a k němu máme bramborový salát. Celý život žiji poměrně asketicky, ale právě na Štědrý večer si vždycky dopřávám.

Zazní u vás o Vánocích koledy?
Strávil jsem teď ve studiu osm měsíců, deset hodin denně. Snažil jsem se ze sebe dostal to nejlepší, neudělat pouze komerční desku, a to se člověku nepodaří za krátkou dobu.  Takže teď opravdu nemám náladu poslouchat  muziku. Dokonce ani tu svou. Užívám si ticho a vtipné  repliky mé šestileté dcery, která začala chodit do první třídy. A to mě teď baví více než hudba.

Co byste čtenářům Deníku popřál k Vánocům?
Lidem bych popřál kromě štěstí a zdraví, což jsou důležité komodity, aby pro ně život nebyl pouze o nedůležitých věcech. Protože mám pocit, že žebříček hodnot se posunul směrem k horšímu, od dob, kdy jsem studoval a proplouval životem s poměrně větším optimismem. Popřál bych lidem, aby se tady z toho všeho nezbláznili. Aby si vydechli, podívali se na své problémy s větším nadhledem, aby si udělali čas i na hezké věci a život se tak pro ně stal šťastnějším. (skr)