Jogurtové reklamy

V posledních letech byl její lídr Robert Nebřenský nejviditelnější v (nejen jogurtových) reklamách, drobných filmových rolích a aktivitách pražského Divadla Sklep.

Už před časem si ale o návratu kapely Vltava, jedné z nejoriginálnějších domácích skupin devadesátých let, cvrlikali i vrabci na střechách a bylo jen otázkou, zda se jedná o momentální kratochvíli a nebo seriózní návrat.

Vltava, shromážděná od roku 1986 kolem zpěváka a kytaristy Roberta Nebřenského (předtím člena skupiny Krásné nové stroje), se po sedmi letech vrací na pódia.

Její aktuální sestava částečně vychází z posledního personálního obsazení Vltavy v roce 2003, kdy v ní působili Nebřenský, bubeník Martin Vajgl a klávesista František Svačina. Novými členy kapely jsou baskytarista Tomáš Uhlík a známý kytarista Peter Binder. „Pro Bindera není Vltava zcela nová kapela, protože s ní již spolupracoval jako host na albu Mládí i tak velkou lásku bere s humorem,“ uvedl manažer Šimon Kotek.

Současná Vltava podle něj chce stavět na novém repertoáru, na druhou stranu se nechce distancovat od původní Vltavy, a proto lze na koncertech očekávat i staré písničky. Překvapivě však v sestavě chybí v minulosti vždy přítomné dechové nástroje, takže asi i některé hity zůstanou u ledu.
„Kapela plánuje přes léto navštívit několik vybraných akcí a na podzim vyrazit na regulérní turné po České republice,“ podotkl Kotek.
Vltava již například na konci května zahrála v areálu koupaliště v Poličce na festivalu Rockoupání.

Skupina Vltava se po šestnácti letech společného hraní rozloučila s fanoušky koncertem v pražském Paláci Akropolis v roce 2003. Koncert byl vyprodán dlouho předem.

Nejlépe se poté „uplatnil“ bubeník Martin Vajgl, který hrál například s -123min., Wanastowými Vjecmi a i nyní je zároveň členem Čechomoru. Nebřenský byl od odchodu původního baskytaristy Jana Maxy téměř výhradním autorem písniček, staral se o styl i zvuk skupiny.

Humor, až parodie

Pro skupinu byl od počátku charakteristický humor, často sklouzávající k parodii (parádním číslem raného repertoáru byla například znělka seriálu Třicet případů majora Zemana), což později Robert Nebřenský uplatnil i jako člen Divadla Sklep.

V minulých letech se také Nebřenský k hudbě příležitostně vracel - například spoluprácí se skupinou The Tap Tap nebo projektem Magnetik. Největší devízou Vltavy byla původnost a nezávislost na jakýchkoli žánrech. Na české hudební scéně se pohybovala mimo jakoukoli kontinuitu. Písničky pohybující se někdy na hranici popu i kýče, u kterých si posluchači nikdy nemohli být jisti, co je míněno vážně a co je ironií, zazněly na stovkách koncertů v Česku i na Slovensku a zůstávají zachovány na čtyřech deskách a jednom výběru nejlepších hitů.