VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vracím se tam, kde to znám, říká režisér nové hry

Pardubice - Petr Novotný, který na východě Čech prožil mládí, nastudoval hru současného maďarského dramatika Kornela Hamvaie Čas katů.

30.5.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Tomáš Kubelka

Poslední premiérou této sezony bude dnes a zítra (sobota a neděle) od devatenácti hodin ve Východočeském divadle hra současného maďarského dramatika Kornela Hamvaie – Čas katů. Pod režijní taktovkou Petra Novotného ožije příběh člověka, který během tří dnů za Velké francouzské revoluce zažije neuvěřitelná dobrodružství…

Je pravdou, že zmíněný titul nebyl původně v dramaturgickém plánu?


„My jsme počítali s renezanční komedií Niccola Machiavelliho – Mandragora, se kterou jsme chtěli otevřít nový komorní divadelní prostor Jevištní zkušebny, kde je divák doslova ,na dosah’ . Mandragora už byla vymyšlena do zkušebny celou svou režijní koncepcí, ovšem když se nám nepodařilo jí zprovoznit, nedostali jsme povolení, museli jsme svůj plán odložit a vymyslet jiný titul, který by se hodil na velkou scénu. Naštěstí jsme už dlouhodobě měli ve výhledu Čas katů, takže jsme začali zkoušet.“

Je to hra o Velké francouzské revoluci?

„Ta tvoří jenom pozadí, samozřejmě je důležitá v tom, že hlavní hrdina je kat. Kdyby tam nebyla revoluce, museli bychom si asi obdobnou situaci vymyslet. Nicméně v žádném případě to primárně není o francouzské revoluci, také se tam o ní moc nedozvíme, je to prostě hra o ne〜obyčejně zajímavém, vtipném groteskním a trochu i tragickém příběhu jednoho člověka, který proti všem předpokladům skončí v nebi.“

Takže se tam létá?


„To vám právě neřeknu, všichni čekáme až na konec, jak to dopadne. Doufejme, že se mu splní sen o létání.“

Určitě nebude chybět hudba. Ostatně jste se proslavil úspěšnými inscenacemi muzikálů…


„Muziku mám moc rád a bez ní neumím dělat divadlo, protože mám pocit, že je to opravdu múzické umění. Já jsem činoherní režisér ze své podstaty, takže to není o tom, že bych se teď k činohře poprvé podíval. Nakonec to není zdaleka první činohra, kterou dělám v pardubickém divadle.“

Kdo hraje hlavní roli kata Jeana Pierra Roche?


„Já už dlouho koketuji s myšlenkou, že s Jiřím Kalužným uděláme ještě o něco větší a náročnější roli, než ty které zatím u mne dostal, protože si ho vážím a myslím si, že si nějakým způsobem na jevišti rozumíme. To se povedlo, roli jsme spolu našli a mám za to, že prožíváme velmi příjemné dva pracovní měsíce.“

Domnívám se, že je nutné, aby všichni herci na vás slyšeli, ne?

„Je pravdou, že tady je vstup režiséra o něco větší, než běžně, protože hra je poměrně složitá, takže je potřeba se v tom vyznat. A musí být někdo, kdo zavelí, že se poběží doleva, teď hned.“

Takže se můžeme těšit na velkou, výpravnou podívanou?

„Ale to já ani nevím, moc mě až tak ony velké podívané nezajímají. Abych řekl pravdu, poslední dobou se snažím spíše divadlo dělat trochu jednoduše, aby divák měl čas se dívat herci do očí a měl čas poslouchat co mu říká, než aby koukal na mnoho peří…. Čili spíše je to čistá, hezká, výtvarná podívaná, než aby byla v komerčním smyslu slova jakkoli plná kostýmů a dekorací.“

S touto inscenací se vracíte do Východočeského divadla coby stálý režisér.


„Já jsem prožil v Pardubicích mládí, takže prožívám pořád radost, že se vrací někam, kde to velmi důvěrně znám. Je tam pouze nová věc, že jsem v angažmá, tudíž se cítím víc trošku jako doma. Prostě nejsem host a je to o tom, že do dveří už vcházím jako člen rodiny, takže se se mnou tolik nemažou, už mi nikdo tak nepodstrojuje a projeví se jenom to, že vás někdo má rád a někdo o něco méně. Je to prostě správný rodinný vztah.“

Nakonec tady hrála vaše matka, otec byl šéfem a režisérem, otčím dlouhá léta scénografem.


„Celá rodina opravdu divadlo znala od sklepa na půdu, čas od času si zavzpomínám. Třeba jak jsem sedával v portálu a jednou, to mi byly čtyři roky, z něho vypadnul. Hrozně jsem plakal, protože maminku jako Runu v Radúzovi a Mahuleně přivazovali ke skále a já místo toho, abych vlezl zpátky do portálu, tak jsem se po čtyřech vydal do toho protějšího. Maminka mě pak honila po divadle, s tím, že mne zabije, jak tvrdily zlé jazyky, nicméně jeden kolega tomu zabránil tím, že mě nacpal do líčícího stolku.“

Takže není divu, že jste se i vy upsal divadlu?


„Sice jsem se učil na rybářském učilišti, pak jsem chodil na střední rybářskou školu, ale čemu je člověk předurčen, tomu neuteče.“


⋌Milada Velehradská

30.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Budova pardubických Automatických mlýnů

V mlýnech budou dílny i galerie

Ilustrační foto
14

V Čechách hrozí tvorba náledí a zmrazků

Vaše přání může zaznít v chrámu ve Vídni

Ve vídeňské katedrále svatého Štěpána, jejíž kořeny sahají až do 12. století, je umístěna dřevěná schránka, do níž příchozí mohou vhodit své napsané přání či prosbu, a to v jakémkoliv světovém jazyce.

Pardubické Vánoce přilákaly stovky lidí

Pardubice – V pátek začala v pardubickém centru Ideon prodejní výstava Pardubické Vánoce a trvá až do nedělní čtvrté hodiny.

Diváci poprvé viděli Kalibův zločin

Pardubice - Východočeské divadla Pardubice v sobotu vedlo premiéru hry podle románu Karla Václava Raise Kalibův zločin.

Horní Jelení? Pád zastaven, teď pilovat obranu

/FOTBALOVÁ HODNOCENÍ/ Nové koště, dobře mete… V kabině AFK Horní Jelení to platilo na podzim stoprocentně. Nový trenér ROSTISLAV KCHOP, zastavil výkonnostní pád, který trval už od krajského přeboru. Jeho tým nemá vůbec rád remízy.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT