Vychází kniha Jiřího Poláka: Mikulášské čarování a pozdrav od čerta

Jejich návštěva se každému z nás vryla do paměti jednou provždy a i v čase, kdy máme dětství dávno za sebou, vnímáme čas mikulášské nadílky jako magický. Víme vlastně, co všechno mikulášská tradice znamená? A jak se vyvíjela v letech a staletích? O tom všem vypovídá překrásná kniha královéhradeckého spisovatele Jiřího Poláka Mikulášské čarování a pozdrav od čerta, která vychází právě v těchto dnech. Nabízí pohled na tradici mikulášské nadílky v českých a evropských zemích, vzpomínky známých osobností, recepty na mikulášské sladkosti a především spoustu nádherných dobových kreseb, pohlednic a obrázků, které odrážejí atmosféru mikulášské nadílky v různých historických obdobích.

Proč jste si zvolil jako téma svojí knihy právě tradici mikulášské nadílky?
Především proto, že je mojí osobní reminiscencí na šťastné dětství, byť ve srovnání se současností prožívané v daleko skromnějších poměrech. Lákala mě také možnost zmapovat celou historii svatomikulášského kultu a s ním spojený folklor evropských národů, neboť – pokud je mi známo – v této populárně naučné formě nebyla ještě žádným autorem zpracována. Konečně jako člověk, který se též dlouhodobě zabývá filokartií, tedy sběratelstvím pohlednic, jsem měl chuť podělit se s širší veřejností o půvab a jedinečné zpracování historických pohlednic, které tvoří významný obrazový doprovod knihy. Kromě toho není pro mě jako autora zanedbatelná možnost veřejně se na jejích stránkách vyslovit k tradici českého Ježíška, na kterou pohlížím kriticky.

Jak dlouho trvala vaše práce na knize? Předpokládám, že dát dohromady všechny kresby, obrázky, dobové pohlednice 
a další obrazový materiál bylo dost náročné. Odkud jste čerpal?
Na knize jsem pracoval zhruba dva roky. Tím nemyslím ani tak vlastní a citované texty, jako spíše postupné získávání vhodného obrazového doprovodu, který v mých sbírkách starých pohlednic nebyl v dostatečném počtu zastoupený. Naštěstí mám dost známých sběratelů, a také vypomohl internet, kde na aukčních serverech jsou občas reprodukované pohlednice i s touto tematikou, byť ne vždy v potřebném rozlišení.

Jsou v knize všechny obrazové materiály, které jste objevil? Je mezi obrázky něco, co vás překvapilo?
Všechny shromážděné obrázky jsem ani nemohl využít, bylo jich daleko více než naleznete v knize. Překvapilo mě, jakou pozornost a zájem věnovali naši předkové tomuto námětu, kolik vyšlo různých „čertovských" a „mikulášských" pohlednic u nás i v cizině, a jak zvláště čert byl v prvních desetiletích 20. století populární figurkou, která nejen strašívala malé děti, ale také humorně a satiricky reflektovala různé dobové jevy 
a nešvary. Tudíž spolu s nakladatelkou Petrou Markovou jsme museli provést přísnou selekci a vybírat opravdu jen ty nejpůsobivější pohlednice, a to ještě v dostatečné reprodukční kvalitě.

Pro knihu jste oslovil několik známých osobností. Podle jakého klíče jste volil a jak na vaši mikulášskou žádost reagovali?
Pokud jde o vzpomínky známých žijících osobností 
v této knize, musím přiznat, že jejich výběr se řídil tím, že se s nimi osobně již z minulosti znám a samozřejmě si jich velmi vážím. Například Eva Pilarová přispěla i do jiné mé knížky, která pod titulem Trpaslík a jeho svět vyšla před pár lety v nakladatelství Olympia. Kromě toho byla její kmotrou při křtu v tehdejším pražském domě knihy Kanzelsberger dole na Václavském náměstí. Herec Mirek Táborský, jak známo, je stejně jako já původem Hradečák, a tak si každý domyslí, že naše spolupráce nejen na této knize, ale i na dalších projektech je přátelská a bezproblémová. Zvlášť radostně a vstřícně zareagoval na dané téma akademický malíř Jiří Anderle, který miluje staré časy, tehdejší zvyklosti a tradice, což se mimo jiné plně projevilo jeho návraty do minulosti prostřednictvím jedinečného rozhlasového cyklu Láska za lásku.

Knížka je krásně zpracovaná – od tisku a papíru až po obal 
a celkové provedení. Měl jste možnost podílet se na závěrečných úpravách a konečné podobě knihy?
Spolupráce s nakladatelstvím Natural Synergy, které knihu vydalo, byla skvělá: jak při výběru vhodných obrázků, tak při konzultacích nad titulní stranou a mnoha dalšími věcmi. Byla to taková tvůrčí diskuse, která finálnímu výsledku určitě nebyla na škodu.

Jaké máte vy sám vzpomínky na Mikuláše a čerta? Držel jste tuto tradici se svými dětmi 
- a držíte ji dodnes?
Z mé knížky jasně plyne, že hrozně rád na své dětství a mládí strávené téměř na periferii Hradce Králové – v Hořické ulici – vzpomínám. Jeho součástí byla i každoroční nadílka od svatého Mikuláše, někdy provázená i jeho osobní návštěvou, jindy jen sdělením rodičů, že mi nějaké dobroty nechal za vraty našeho přízemního domku. Pamatuji si dodnes jasně, že když k nám jednou svatý Mikuláš skutečně zavítal, byly mně – navzdory jeho jinak impozantnímu zjevu – silně povědomé boty, které nosíval sousedovic dospělý syn. Jindy kterýsi kolemjdoucí čert pouze zabouchal metlou na okno; krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. A ta úleva, když se k nám dál už nedobýval. Není divu, že jsem dbal o to, aby něco podobného prožívaly i mé děti; zejména vnoučata, se kterými jsem nikdy nelenoval jít na večerní mikulášsko-čertovskou show v hradeckých ulicích a na náměstích. Právě dnes jsem se jen tak mimochodem zeptal mé vnučky Diany, jestli spolu, jako loni, zase půjdeme na královéhradecké Velké náměstí. Dvanáctiletá slečna mi sdělila, že už jí to nebaví, že na něco takového je už moc velká. No nevím, totéž, s povzneseným výrazem ve tváři, mi odpověděla i v loňském prosinci, a pak se ke mně ještě ráda, byť na poslední chvíli, připojila. Tak se ještě uvidí…