Soutěžní část třináctého ročníku Grand Festivalu smíchu zahájila dánská komedie Řemeslníci, kterou do Pardubic přivezlo pražské Švandovo divadlo. Pět let stará hra skrývá drsný černý humor, velkou dávku absurdity, ale i kritiku současných módních trendů.

Alice a Manfred staví dům a vypadá to, že kolaudace se blíží. Skončí tak každodenní stresující scény s řemeslníky, které především Manfred nemůže vystát. Jenže stavba se prodlužuje, dělníci nacházejí nové a nové výmluvy, proč v domě zůstat a manželům pomalu dochází trpělivost. Postupně se tak naskýtá jediná otázka. Přežije to někdo z řemeslníků?

Stavební boom

Řemeslníci jsou zručně napsanou hrou od zkušené dánské autorky Line Knutzon. Děj je přímou reakcí na stavební a obecně nákupní boom, který Dánsko zasáhl na začátku tohoto století. Situace, kdy se člověku vzdaluje uskutečnění jeho snu v závislosti na činech druhých, je ale všeobecně srozumitelná a není vázána na dánské reálie. Černý humor je základním stavebním kamenem především druhé poloviny inscenace, která se pomalu mění v crazy horor. Řemeslníci se ale dotýkají i mnoha ryze současných témat, jako jsou například práce načerno (mezi dělníky se najdou i přistěhovalci z východních zemí) nebo snaha vyhovět společenským požadavkům a módním trendům.

Je jen trochu škoda, že režisér Daniel Hrbek nedokázal potenciál hry plně využít. Řemeslníky tak inscenuje jako typickou „řachandu", což je sice divácky vděčné, ale vážnější, tragikomické motivy zůstávají upozaděny.

Hlavní hvězdou smíchovské inscenace je bezesporu Kamil Halbich, který hraje neurotického houslistu Manfreda. Halbich dokázal přesně vystihnout vývoj od tichého a ztrápeného melancholika až po běsnícího zabijáka. Zdatně mu přitom sekunduje Klára Cibulková jako jeho žena Alice, z obětí manželského páru nejvíce zaujme Robert Jašków jako neurvalý elektrikář Beckmann, který v ruce neustále třímá lahváče.
Určitá nevyrovnanost ovšem herecké výkony provází, patrné je to především u přehrávajícího Filipa Čapky (rodinný přítel Karel).

Bourání zdí

Povedená je scéna Petra Masopusta, která je věrnou nápodobou rozestavěného rodinného domu. A tak se divák může těšit i na akce, jako je realisticky vypadající bourání zdí kladivem, jiskření elektrických kabelů a dalších drobností. Hudební podkres je využíván pouze při zatmívačkách, výběr hudby se povedl, mnohdy působí jako komentář k právě zhlédnuté scéně.
Řemeslníci pardubické publikum zajisté pobavili a Kamil Halbich by mohl být jedním z adeptů na individuální herecké ocenění.