V dalším díle 
z cyklu scénických čtení současné dramatiky Malé inscenace bude na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla poprvé uvedeno drama Tanečník. Světová premiéra  hry  české dramatičky Lenky Lagronové se uskuteční již dnes večer od devatenácti hodin. V režii pardubického herce Radka Žáka se divákům v hlavních rolích představí Kristina Jelínková jako 
Marie a Miloslav Tichý v roli Jana.

Jaké jsou vaše dosavadní režijní zkušenosti? Jak vzpomínáte na pohádky Honzovy buchty a Hvězda, které jste v Pardubicích režíroval?
Když si vzpomenu na Honzovy buchty, vybaví se mi především pohádková scéna Petra Zemana. Když se otevřela opona, tak děti vydechly: „Jééé!“  Takže je to vždycky vzpomínka na Petra, který už není bohužel mezi námi.
Hvězda? To jsou především dvě Hvězdy, které se alternovaly, Lucie Štěpánková a Monika, dnes Němcová. Mimo Pardubice jsem pak režíroval Náhlé neštěstí od Daniely Fischerové, které se hrálo v Karlových Varech a v pražském Rubínu.

Vystudoval jste nejenom hereckou konzervatoř, ale také divadelní vědu na filozofické fakultě. Co vás k tomuto dalšímu studiu přimělo? Chtěl jste někdy vyměnit hereckou profesi za jinou?
Nedávno jsem odpovídal, že jsem chtěl víc poznat druhý divadelní břeh oproti hereckému – tedy divadelní teorii, ale to je jen část pravdy.
Když jsem studia začínal, tak jsem byl na volné noze a školní povinnosti mě měly ochránit před přirozenou tendencí k lelkování. Hraní ale mělo přednost, vždyť jsem studoval maximální možnou dobu.

Chtěl byste své režijní ambice dále rozvíjet, nebo to berete spíš jenom jako zpestření pro práci herce?
Rozvíjet, rozvíjet!

Pro scénické čtení jste zvolil hru Lenky Lagronové Tanečník. Původně jste se ale zamiloval i do jiných jejích her – především Pláč a Z prachu hvězd. Je něco, co tyto tři hry spojuje?
Lenka Lagronová. Asi jsem se zamiloval do ní.

Co vás na hrách této autorky nejvíce fascinuje a zajímá?
Její hry jsou „hry výpovědi“ podané vzrušujícím divadelním jazykem.

Lenku Lagronovou jste sám označil za nejodvážnější českou dramatičku. V čem podle vás hlavně tkví její odvaha?
V té výpovědi.

Jaká témata jsou pro vás v Tanečníkovi hlavní a co byste chtěl jako režisér akcentovat?
Nerad bych předem napovídal případnému divákovi. Navíc ta témata také ještě hodně ovlivní herci – Kristina s Mílou.

Myslím si, že Lenka Lagronová píše v Tanečníkovi o životech, bolestech a potlačených touhách mnoha lidí – a ačkoli se tato hra vůbec netváří, že by byla realistická, z reality 
přímo vychází. Setkal jste se
v životě s lidmi podobnými těmto postavám, nebo jste
dokonce vy sám něco podobného prožíval?
Asi neprožíval, proto mne to také tak zajímá. Myslím si, že tak hlubokého prožitku, jaký je obsažený v postavě Marie, není ani muž schopen.

A když ještě nahlédneme 
do vašeho života: nedávno 
divadlem prošla radostná zvěst, že spolu se svou partnerkou Luckou Štěpánkovou čekáte přírůstek do rodiny. Jak se 
těšíte?
Moc!

(vcd)